Antropologické studium biologických vlastností lidí z minulosti je závislé převážně na analýze kosterních pozůstatků. K tradičním morfologickým metodám v posledních desetiletích přibyla řada metod založených na laboratorních analýzách tvrdých tkání (zejména kostních a zubních). Ty jsou založeny na specializovaných aplikacích různých přírodovědných a biomedicínských disciplín (histologie, molekulární metody, trasologie, biofyzika, imunologie aj.). Jsou zaměřeny buď na mikroskopické jevy (histomorfometrie, patologie tkáně, mikroabraze) nebo na analýzu složení tkání (makroprvky, mikroprvky, izotopy, proteiny, DNA) a přináší nebývalé možnosti výpovědí o biologii člověka a jejích souvislostech. Tyto postupy jsou ale náročné metodicky (školení, vybavení) i finančně (přístroje, provoz), což klade zvýšené nároky na praktickou výuku. Stále více analytických metod je zaměřeno na destruktivní analýzy určitých (nejlépe zachovaných) částí skeletu a zubů. Jelikož je obsah využitelných tkání v každém skeletu omezen, je proto stále naléhavější koordinovat posloupnost analýz a rozdělení vzorků tak, aby předchozí analýzy neznemožnily aplikaci jiných. Smyslem projektu je získat prostředky na vedení a provoz studentských projektů studentů antropologie, zaměřených na tyto laboratorní metody (izotopové, chemické, histologické aj. laboratorní analýzy) a hledání optimalizace řešení přístupu různých laboratorních metod k nejvíce exponovaným oblastem lidského skeletu a zubů.