Sociální bezpečí

Sociální bezpečí lze definovat jako ideální stav prostředí, ve kterém je chování a jednání všech přítomných přirozeně vedeno principy kolegiality, integrity, rovnosti, respektu, otevřenosti a pozornosti k ostatním a kde jakákoliv forma nežádoucího chování, zastrašování, agrese, šikany nebo diskriminace je považována za nepřijatelnou, a to bez ohledu na to, zda se jedná o studentky a studenty nebo zaměstnankyně a zaměstnance.

Nežádoucím chováním rozumíme jakoukoliv formu nevyžádaného verbálního nebo neverbálního chování, které ohrožuje nebo poškozuje duševní nebo fyzickou integritu osoby, na kterou je namířené. Jedná se nejčastěji o agresi, sexuální obtěžování a další genderově podmíněné násilí, diskriminaci nebo šikanu. Seznam však nelze uzavřít a nežádoucí chování tak kategorizovat. Vnímání sociálního chování je individuální a to, co jedna osoba vnímá jako nežádoucí, tak nutně druhá osoba nemusí vnímat. Zároveň dochází k prolínání a překrývání jednotlivých typů nežádoucího chování.