Tým Gynekologicko-porodnické kliniky na humanitární misi v Ghaně

Program MEDEVAC se zaměřuje právě na poskytování lékařské péče v potřebných regionech světa. Jeho principem je pomoci přímo na místě zlepšovat podmínky v rozvojových oblastech a tím omezit nutnost migrace tamních obyvatel. Výjezdy lékařských týmů jsou obvykle krátkodobé, zato program bývá nabitý. Jak funguje program na místě působení mise popisuje naše lékařka Petra Vinklerová na svém blogu: „Do programu MEDEVAC se mohou přihlásit pacientky z celého regionu, nabídka gynekologické operace zdarma se vysílá v místním rádiu, nabízejí ji referující gynekologové. Zájem je velký, některé ženy putují s celou rodinou i z větší dálky. Příbuzní, kteří se o ně budou po operaci starat, jsou jednou z nejdůležitějších podmínek k tomu, aby se zákrok vůbec provedl. Je běžné, že v nemocnici se o pacienta stará rodina, nosí jídlo, zajišťuje hygienu a rehabilitaci. Oddělení je tak vždy plné lidí, protože na jedno lůžko připadne několik dalších pečovatelů. Před budovou nemocnice to pak vypadá jako někde na sídlišti – příprava jídla, praní prádla, odpočinek. Když opouštíme nemocnici se setměním, prostory se proměňují na malé tržiště, doplňují se zásoby tekutin a jídla.“

Spolupráce s Tamale Teaching Hospital, kterou si náš tým na základě doporučení kolegů z programu MEDEVAC vybral, začala již letos na jaře. Na naší klinice jsme přivítali tamní lékařku Dr. Anu Maríi Simono Charadan, MSc. Během své návštěvy u nás měla možnost seznámit se s chodem naší kliniky, účastnit se onkogynekologických operací, navštívila také Simulační centrum a Anatomické muzeum Lékařské fakulty MU. Následně byl letos v létě přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky doc. MUDr. Vít Weinberger, Ph.D. obhlédnout situaci v nemocnici v Ghaně, tak aby se tam teď na podzim mohl vydat celý zdravotnický tým.

Od 12. do 24. října pak na místě působil tým složený z šesti zdravotníků naší kliniky, kterými byli: přednosta kliniky doc. MUDr. Vít Weinberger, Ph. D., lékaři MUDr. Michal Felsinger, MUDr. Petra Vinklerová, MUDr. Libor Viktora, primářka anesteziologického oddělení MUDr. Dagmar Seidlová, Ph. D. a vrchní instrumentářka Bc. Martina Rosáková. Úkolem našeho týmu bylo poskytnout operační léčbu co nejvíce pacientkám, které by si to za normálních okolností nemohly dovolit a zároveň je jejich stav tak vážný, že je omezuje v každodenním životě, ztěžuje jim práci a tím možnost vydělávat peníze a zabezpečit rodinu. Jak probíhaly jejich operační dny popisuje lékařka Vinklerová na svém blogu následovně:

„V osm hodin ráno přicházíme na operační sál. Všude pobíhá spousta místního personálu, ale je naprosto nemožné rozpoznat, kdo je kdo a nikdo vlastně nedělá nic konkrétního, a tak nakonec začínáme docela se zpožděním. Rozdělujeme se na dva operační týmy. Instrumentářku a anestezioložku máme však jen po jednom kuse, takže na druhém sále se vždy tak trochu improvizuje. Operuji s Vítkem, který jakožto nejzkušenější chirurg začíná s těmi nejzapeklitějšími případy. Jedná se o dvě pacientky s podezřením na vesiko-vaginální píštěl (uměle vytvořený otvor mezi močovým měchýřem a pochvou, kterým neustále odtéká moč). U nás je tato diagnóza velmi raritní, ale v Africe je poměrně běžná, nejčastěji vzniká jako komplikace po císařském řezu nebo dlouhém porodu. Otevíráme břišní stěnu a postupně se snažíme ozřejmit si operační pole. Ty jo, tady je to jak po výbuchu. Všechny orgány, jsou spečené dohromady, je potřeba je od sebe oddělit. Po nějaké chvíli se nám to daří, avšak nemůžeme najít dělohu. To není možné, kde je? Hm, prostě tady není. „Pacientka nám to asi zapomněla říct,“ pokrčí rameny vedoucí lékařka Ana Maria. Pane jo, a jak jste ji jako vyšetřili, že jste na to nepřišli? Asi se stane no, nikdo není dokonalý… Po chvilce rozhořčení z nedostatečné předoperační přípravy, nalézáme alespoň defekt, který pacientce opravdu působil potíže a daří se nám ho opravit.“

„Je pondělí ráno a přijíždíme do nemocnice. Venku byla přes noc pěkná bouřka, stále ještě trochu poprchává, a v takových případech se místním moc nechce do práce. Na operačních sálech je poloprázdno a na jednom je úplná tma. Nejede elektřina, ale prý už se na tom pracuje. Dnes si prohazujeme týmy, Vítek s Liborem začínají s heroickým výkonem. Bezdětná pacientka s myomatózní dělohou sahající až nad pupek (myom = benigní tumor vycházející ze svaloviny dělohy). Ty bláho, to je teda nářez! To nikdo z nás ještě neviděl. Jedná se o diagnózu běžnou i u nás, ale černošky k tomu mají větší predispozice. U žen v reprodukčním věku je to zde naše nejčastější operace. Slíbili jsme, že se pokusíme dělohu zachránit, aby mohla mít děti. Pro kluky je to výzva, ale perou se s tím pěkně. Na konci operace napočítáme 61 myomů! Celkem tři a půl kila. To je fakt neuvěřitelné, těžko však říct, jestli se po takovém zásahu nějaké těhotenství vůbec podaří. Vítek vtipkuje, že pokud ano, musí dorazit na křtiny.“

Celkem náš tým v Ghaně zvládl 42 náročných gynekologických operací. Na rozloučenou jejich kolegové z Tamale připravili překvapení – nechali jim na míru ušít operační oblečení s jejich vyšitými jmény.

Jak shrnuje naše lékařka Petra Vinklerová ve svém posledním příspěvku na blogu:

„Největšími hrdinkami mise jsou anestezioložka Dagmar Seidlová a instrumentářka Martina Rosáková. Dáša se musí poprat se všemi komplikacemi pouze s naprosto bazálním vybavením. Každý den zažívá nepříjemné chvíle při zjištění, co všechno je zde zase nedostupné. Martina zase zvládla dokonale odhadnout dostatečný počet nástrojů a materiálu, abychom měli s čím pracovat. Místní instrumentářky se od ní s nadšením učí a skoro se hádají o to, kdo se půjde k operaci umýt a podávat nástroje.“

Zdravotníky následně pozval velvyslanec na návštěvu v hlavním městě Akkře a zde také poskytli rozhovor do místních novin. Jako další pokračování této humanitární spolupráce je naplánována výprava vybraných zdravotníků z nemocnice v Tamale na naši kliniku.  

Zajímá-li vás tato mise a medicínské případy, se kterými se náš tým setkal více, pokračujte ve čtení na blogu naší lékařky Petry Vinklerové.