Étos studentů lékařské fakulty může být někdy mixem nadšení, idealismu, romantického dobrodružství a pragmatismu. Zachránci v bílých pláštích, elegantně procházející kulisami moderních nemocnic, dávající lidem naději, zdraví a vzácný čas. Neméně lákavá, i když často umně maskovaná pod rouškou touhy pomáhat druhým, může být i sociální prestiž nebo moc, které s sebou profese zdravotníků přináší. Pragmatická část stojí na opačné straně kontinua idealismu a je založená na přesvědčení, že když mi na střední škole šly přírodní vědy, byla by škoda toho nevyužít. Být zdravotníkem není špatné a lidé nás budou vždy potřebovat.
I když jsme vychováváni s přesvědčením, že motivace a cíle jsou zásadní, naše každodenní zkušenosti ukazují, že studium na lékařské fakultě nelze postavit pouze na étosu, vizualizaci nebo praktičnosti. Cesta k profesionálovi ve zdravotnictví je příliš dlouhá a náročná, než aby se dala přeletět na obláčku snů nebo praktického kalkulu jistého života zdravotníka.
Mějte na paměti, že motivace není stálý stav ani něco, co jednoduše máme nebo nemáme. Stejně jako intenzivní zamilovanost netrvá ve vztahu věčně, netrvá tak ani naše silné a radostné odhodlání. Vizualizace cíle a jeho praktičnost mohou být světlem na konci tunelu, ale vlak, který vás k němu doveze, je poháněn kombinací trpělivosti a důvěry, že cesta k velkým cílům vede přes malé, často rutinní a nudné kroky bez okamžité zpětné vazby či odměny, a to vše na pozadí naděje, že věci dopadnou podle našich přání.
Možná si teď řeknete, že bude následovat seznam známých rad o tom, jak obětovat veškerý volný čas a nekonečné hodiny trávit jen studiem a vzděláváním. Namísto toho bych vám rád nabídl několik méně tradičních tipů, které vám mohou pomoci k vytvoření podpůrného a kreativního pozadí života během studia.
