Étos studentů lékařské fakulty je mixem nadšení, idealismu a pragmatismu. Přestože profese zdravotníků nabízí prestiž, cesta k ní je dlouhá a náročná. Motivace není trvalá a je třeba kombinace trpělivosti a důvěry. Studium nelze postavit pouze na snech nebo praktičnosti, vyžaduje každodenní malé kroky. Namísto tradičních rad o intenzivním studiu, autoři nabízí kreativní tipy pro vyvážený studentský život.
Étos studentů lékařské fakulty může být někdy mixem nadšení, idealismu, romantického dobrodružství a pragmatismu. Zachránci v bílých pláštích, elegantně procházející kulisami moderních nemocnic, dávající lidem naději, zdraví a vzácný čas. Neméně lákavá, i když často umně maskovaná pod rouškou touhy pomáhat druhým, může být i sociální prestiž nebo moc, které s sebou profese zdravotníků přináší. Pragmatická část stojí na opačné straně kontinua idealismu a je založená na přesvědčení, že když mi na střední škole šly přírodní vědy, byla by škoda toho nevyužít. Být zdravotníkem není špatné a lidé nás budou vždy potřebovat.
I když jsme vychováváni s přesvědčením, že motivace a cíle jsou zásadní, naše každodenní zkušenosti ukazují, že studium na lékařské fakultě nelze postavit pouze na étosu, vizualizaci nebo praktičnosti. Cesta k profesionálovi ve zdravotnictví je příliš dlouhá a náročná, než aby se dala přeletět na obláčku snů nebo praktického kalkulu jistého života zdravotníka.
Mějte na paměti, že motivace není stálý stav ani něco, co jednoduše máme nebo nemáme. Stejně jako intenzivní zamilovanost netrvá ve vztahu věčně, netrvá tak ani naše silné a radostné odhodlání. Vizualizace cíle a jeho praktičnost mohou být světlem na konci tunelu, ale vlak, který vás k němu doveze, je poháněn kombinací trpělivosti a důvěry, že cesta k velkým cílům vede přes malé, často rutinní a nudné kroky bez okamžité zpětné vazby či odměny, a to vše na pozadí naděje, že věci dopadnou podle našich přání.
Možná si teď řeknete, že bude následovat seznam známých rad o tom, jak obětovat veškerý volný čas a nekonečné hodiny trávit jen studiem a vzděláváním. Namísto toho bych vám rád nabídl několik méně tradičních tipů, které vám mohou pomoci k vytvoření podpůrného a kreativního pozadí života během studia.
Nemusíte být nejlepší
Mějte na paměti, že hlavním cílem studia na lékařské fakultě není být nejlepší a brilantní. Primární úkol spočívá v tom, stát se kompetentním studentem a později zdravotníkem, abyste mohli poskytovat kvalitní péči pro dobro všech pacientů, které na své profesní cestě potkáte. Být nejlepší ve skupině talentovaných mladých lidí, jakými všichni jste, je opravdu obtížné a vrtkavé. Pokud by to bylo vaším hlavním motivem, zjistíte, že takový přístup často vede k osamělosti, neustálému neklidu a strachu o své prvenství. Brilantnost a úspěch v jakémkoliv oboru jsou obvykle vedlejším produktem touhy, talentu, radosti z objevování a aktivního zapojení se. Tyto kvality se obvykle objevují samy od sebe. To však neznamená, že není třeba usilovně studovat, trénovat a rozvíjet svůj potenciál. Pouze to znamená, že pokud byste se zaměřili pouze na touhu být nejlepší, mohli byste ztratit radost ze studia a přispět k nezdravému soupeřivému prostředí na lékařské fakultě. Radostně studujte a úspěch se dostaví sám. Nobelisté posouvají svět, zatímco my ostatní ho udržujeme v chodu, a to není málo.
Vyvarujte se odkládání
Neodkládejte studium na poslední chvíli a začněte ihned řešit problémy, jakmile se objeví. Někdy nám život přeje, máme štěstí a věci se prostě podaří. Může se stát, že na zkoušce vyjdou otázky, které jsme si připravili, zkoušející se nezaměří na detaily, nebo má vlak zpoždění, právě když dobíháme na nádraží na poslední chvíli. Ačkoliv pocit štěstí je opojný, obvykle se jedná o výjimku, která slouží jen jako koření úspěchu, nikoli jako jeho základ. Buďte tedy pozorní k prvním signálům odkládání a okamžitě přistupte k akci.
Nesrovnávejte se s ostatními
Každý student má jiné výchozí podmínky a různé schopnosti. Neposlouchejte příběhy o tom, kolik je potřeba času na určitou zkoušku. Sami nejlépe víte, jak vám to jde nejlépe. Nechytněte se do pasti srovnávání, kdo je chytřejší a rychlejší. Ke kompetentnosti vedou různé cesty. Ostatně, jednou si budete vybírat obor, který bude nejlépe sytit vaše potřeby a odpovídat vašim schopnostem.
Nemůžete číst celou učebnici najednou
Zaměřte se na to, co můžete udělat v daný moment, a nezatěžujte se myšlenkami na budoucnost nebo minulost. Trápit se u mnohasetstránkové knihy, že je toho hodně a že dnes nestihnete to, co jste si předsevzali, nedává smysl. V realitě definované prostorem a časem můžete v daný moment číst a studovat vždy jen jednu větu v knize. Vyprávět si katastrofické příběhy jen spotřebovává čas. Čtěte větu za větou a důvěřujte, že takto dosáhnete maxima v daném čase, který na studium máte.
Důvěřujte svým učitelům, mentorům a institucím univerzity
Jsou zde, aby vám pomohli, a mohou nabídnout cenné rady a podporu. Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, vyhledejte jí hned. Každý učitel na fakultě vám rád poradí, pomůže nebo vás nasměruje. To platí i o studentech vyšších ročníků nebo o spolužácích.
Nevyprávějte si katastrofické příběhy, které podporují pocit křivdy a oběti
Lékařská fakulta sice patří mezi náročné školy, ale není v tomto ohledu ojedinělá. Stejné pocity napětí a obav před zkouškami zažívají studenti na různých fakultách a v různých oborech. Neustále se utvrzovat v tom, že je toho hodně a že je to hrozné jen aktivuje stresovou odpověď našeho organismu a být v chronickém stresu není nejlepší výchozím bodem pro maximální výkon. V ideálním stavu nás stres aktivizuje, ovšem v kontextu, kdy vnímáme úkoly jako zvládnutelné výzvy. Myslete na to, že jsme to právě my, kdo si prostřednictvím vlastních příběhu spoluvytváří realitu.
Duševní zdraví na první místo
Zkuste si uvědomit, kolik času ve svém životě věnujeme péči o své věci a také snahám o zvýšení vlastního pohodlí, bohatství a společenského postavení. Pokud porovnáme čas a energii investované do vnějších věcí s tím, co věnujeme podpoře našeho fyzického a psychického zdraví a životní spokojenosti, ukáže se značný nepoměr v neprospěch zdraví. A přitom to, jak se cítíme, určuje kvalitu našeho života. To, jak jsme zdraví, tvoří pozadí všeho, co žijeme a o co usilujeme. Nezapomeňte tedy na pravidelnou péči o své zdraví.
Není na co čekat
Když ucítíte, že vám není dobře, vyhledejte pomoc včas. Mezi námořníky na plachetnici se říká: Kdy skasat plachty? Tehdy, kdy tě to poprvé napadne. Svěřte se rodině, kamarádům, spolužákům. Nikdo není superhrdina a každý potřebuje někdy pomoc. Hledejte pomoc na oficiálních místech univerzity, na stránkách Ústavu lékařské psychologie a psychosomatiky, na stránkách Národního zdravotnického informačního portálu v sekci duševní zdraví anebo u svého praktického lékaře.
Poznejte své silné a slabé stránky
Je důležité znát své přednosti a limity a umět s nimi obratně pracovat. Jen málokdo má talent na vše a cesta k úspěchu pro většinu z nás spočívá spíše v úsilí než v procházce růžovou zahradou. Co však máme všichni, je možnost rozhodnout, jak naložíme s tím, co nám bylo dáno. Ano, můžeme se trápit tím, že nejsme chytřejší, nemáme lepší paměť či pozornost. Srovnávání se s ostatními nebo trápení se nad tím, co nemáme a nemůžeme změnit, obvykle vede jen k pocitu křivdy a nedostatečnosti a aktivuje stresovou odpověď. Stres pak naši situaci ještě více zhoršuje a snižuje náš potenciál. Rozvíjejte to, kým jste, tam, kde to jde, a zbytek, který se nám třeba někdy plete pod nohy, prostě akceptujte jako přirozenou součást vašeho života. V tomto kontextu může být někdy lenost záchranou brzdou před vyčerpáním, a naše nechápavost příležitostí pro to, abychom si řekli o pomoc, i když budeme riskovat sebeobraz „šikulky“.
Nemějte příliš grandiózní cíle
Stanovte si dosažitelné a postupné cíle, které vás budou posouvat vpřed krok za krokem. Jakékoli plány, které jsou příliš složité a vyžadují neustálou kontrolu a vůli (jako jsou sofistikované a naddimenzované studijní plány), obvykle selžou při prvním náznaku únavy, nachlazení, poklesu nálady nebo kocoviny. Výsledkem bývá zklamání ze sebe samého a úbytek kapitálu na pomyslném kontě sebeúcty a sebedůvěry. Bludný kruh pochybností a ztráty kontroly se tak rychle uzavírá. Nepřepalte začátek, běžíte maraton. Určitě jste se již setkali s nadšenými běžci nebo crossfiťáky, kteří se pokusili zvládnout vše hned na prvním tréninku. Zazářili a pak čtrnáct dnů léčili namožení a zranění.
Buďte ostražití u slova „až“.
Kdykoli se přistihnete u vět typu „Až udělám zkoušku, konečně…“ nebo „Až dostuduji, pak konečně začnu…“, zastavte se a uvědomte si, že nic jiného, než stávající život není a že věříte iluzi, že jednou bude lépe. Pár let studia uteče jako voda a možná se přistihnete, jak opakujete stejné fráze, jen slovo zkouška se změní za atestaci, službu nebo rekonstrukci bytu. Berte život tak, jak je právě teď. Nečekejte na život později, ale akceptujte jeho přítomnou podobu. Nic lepšího, než „vámi vytvořené“ nyní, stejně nemáte. Otázka se pak změní z „až“ na „jak“, tedy jak smysluplně žít, i když se musím učit, nebo jak najít v životě i to dobré, přestože zkouška z chemie mi nedělá radost.
Neudělat zkoušku není zpráva o tom, kdo jste
Nespojujete si vlastní sebe-hodnotu s výsledkem zkoušky. Ten je pouze zprávou o úrovni vašich znalostí v daný moment a částečně také zpětnou vazbou o efektivitě vaší přípravy. Jste OK, i když vám to nevyšlo. Sebe-soucit a vlídný postoj k sobě jsou základem překonání jakéhokoli nezdaru a jeho nápravy.
Udržujte silné sociální vazby
Svěřujte se a nebojte se ukázat své slabosti. Jen tak vznikne na LF komunita studentů, kteří si nebudou na nic hrát a vytvoří prostor pro to někdy nevědět, v daný moment nezvládnout a umět si říci o pomoc. Uvidíte, jak bude jednou tato firemní kultura „dovolit si nevědět“ podpůrná v nemocnici, kde budete pracovat. Podpora ostatních a vzájemné přijetí jsou zatím nejlepším lékem na emoční trápení, i když to nezní vědecky. Jen málokterý obor medicíny je založen na brilantnosti jednotlivce; umět spolupracovat, umět si říci o pomoc a dovolit si něco nezvládnout je základem týmové spolupráce. V nemocnici pracuje průměrně devět osob v pozadí práce jednoho lékaře.
Zkuste vnímat studium na lékařské fakultě jako privilegium a příležitost
I když tlak společnosti a obraz medicíny v médiích mohou podporovat pocit výjimečnosti, buďte k němu obezřetní. Tento pocit může vést k nerealistickým nárokům a pocitům křivdy, že nejste dostatečně oceněni, nebo že vaše situace je ve srovnání s ostatními studenty nespravedlivá. Pamatujte, že každý obor je výjimečný a přináší významný přínos pro nás všechny.
Ve středu 13. listopadu se na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity konal další nábor do registru dárců kostní dřeně pod záštitou organizace Mise naděje. Díky této akci přibylo 71 nových dárců, kteří dávají naději pacientům s vážnými poruchami krvetvorby či imunity. Pokud jste se nestihli zapsat, nezoufejte – další šance se blíží. Staňte se i vy hrdinou, který může zachránit život!
V 72. dílu Stetoskopu máme tu čest přivítat prof. Martina Bareše, rektora Masarykovy univerzity a významného představitele akademické a lékařské obce v České republice. Představit prof. Bareše je snadné, ale současně náročné – jeho životopis je natolik bohatý, že výčet jeho aktivit a úspěchů by zabral celou epizodu. Prof. Bareš je neurologem s celoživotním zapojením do klinické i akademické sféry, ale také odborníkem, který v rámci své kariéry posunul Masarykovu univerzitu v mnoha směrech.
