Na prahu nového roku – s vděčností, nadějí a společně

Mezi shonem a únavou konce roku se skrývá příležitost zastavit se, uvědomit si dosažené úspěchy a vykročit do dalšího roku s vděčností i nadějí.

16. 12. 2024 Alena Slezáčková

Bez popisku

Jak se rok blíží ke svému závěru a dny se krátí, v mnohých z nás se mísí rozmanité pocity. Na jedné straně stojí potřeba dokončit a splnit vše, co jsme si předsevzali, uzavřít otevřené kapitoly a připravit se na vánoční svátky v klidném a důstojném duchu. Na straně druhé již možná cítíme únavu, přehlcení či obavy, zda a jak to všechno stihneme. Uprostřed tohoto dění se však skrývá možnost alespoň na chvíli se zastavit a uvědomit si, co všechno se za celý rok podařilo, v čem jsme uspěli a čeho jsme dosáhli, a co si s sebou přinášíme do roku příštího.

Vděčnost za malé i velké úspěchy
V každodenním shonu nám často unikají okamžiky, které pro jejich zdánlivou všednost snadno přehlédneme a bereme je jako samozřejmost. Co když je ale právě ten všední, obyčejný a normální den zrovna tím, na který budeme jednou s vděčností vzpomínat? Zastavme se a uvědomme si, kolik drobných radostí a nenápadných pokladů nás během roku obklopovalo – a možná stále obklopuje. Nemusí to být jen dílčí úspěch v práci či ve studiu, ale i přívětivé slovo kolegy, porozumění přítele, nečekaný úsměv neznámého člověka nebo krátký okamžik klidu mezi dvěma náročnými úkoly. Tyto zdánlivě nepatrné střípky tvoří mozaiku našeho života, jehož hodnotu nelze měřit jen výkony a výsledky. Přesto máme při bilancování roku mnohdy sklon soustředit se především na ty velké cíle a na to, zda jsme jich dosáhli, nebo ne. Důležitou hodnotu našich aktivit však můžeme nacházet již v samotném procesu, v postupném růstu, seberozvoji a kultivaci svých schopností. Ať už šlo o zdokonalení pracovních dovedností, rozšíření obzorů díky novým poznatkům, nebo třeba nalezení lepší rovnováhy mezi nároky práce nebo studia a našimi osobními potřebami, každý sebemenší krůček má svůj význam. Zkusme tedy nehodnotit úspěch jen podle velikosti dosažené mety, ale oceňme i podmínky a okolnosti, které nám pomohly se k ní přiblížit.

Naděje jako maják v bouřlivých časech
Závěr roku nám nabízí i opačnou perspektivu: s jakými vyhlídkami, očekáváními a plány hledíme vstříc nadcházejícímu období? Vzhlížíme k novým začátkům s nejistotou a obavami, anebo s důvěrou a nadějí? Připomeňme si, že naděje není jen prázdným slovem – je to hluboká vnitřní síla, která nám pomáhá nalézat směr a smysl i v nejistých dobách a motivuje nás k odvážnějším krokům. Zdroje naděje přitom mohou být různé: někdo ji čerpá z mezilidských vztahů, podpory přátel a rodiny, jiný z pozitivních příkladů ve svém okolí, další z přírody, umění anebo z vědomí, že v minulosti jsme již mnohé obtíže překonali. Můžeme si proto položit otázku: Co nás letos naplňovalo důvěrou v budoucnost? A co můžeme udělat pro to, abychom tuto naději posílili nebo se o ni podělili s ostatními? S nadějí již budoucnost není jen neznámým polem plným překážek, ale také rozmanitou krajinou nových příležitostí, obohacujících zkušeností a inspirativních setkání.

Síla pospolitosti
V době, kdy tlak na individuální výkon a samostatnost může působit až neúprosně, stojí za zmínku i to, že k vytčeným cílům nekráčíme sami. Přátelé, rodina, kolegové, známí i neznámí lidé kolem nás – ti všichni mohou být zdrojem síly, povzbuzení a vzájemné podpory. Někdy je potřeba překonat ostych a požádat o pomoc, jindy můžeme zase my podat pomocnou ruku těm, kteří procházejí náročným životním obdobím. Pocit vzájemnosti můžeme posilovat také tím, že sdílíme svoje zkušenosti a zájmy ve sdruženích a spolcích nebo se zapojíme do komunitních aktivit a dobrovolnické činnosti. Také častější pobyt v přírodě, která nám svými proměnami připomíná naši vzájemnou provázanost, nám může pomoci pocítit, že nejsme na této zemi osamělými poutníky, ale jsme součástí širšího, živoucího celku, jenž nás dalece přesahuje. Právě díky pocitu sounáležitosti se svým okolím a se vzájemným respektem a porozuměním můžeme vykročit do blížících se svátečních dní s jasnější myslí a lehčím srdcem a společně tak naplnit jejich hluboký smysl.

Přejme si tedy navzájem, ať do nového roku vstoupíme s vděčností v srdci a s nadějí, že i když se svět kolem nás někdy může jevit jako temný a nevlídný, každý z nás má moc jej spoluutvářet a vnášet do něj více světla a laskavosti. Kéž nám nadcházející období přinese klid, radost, inspiraci a schopnost neztrácet ze zřetele to, na čem opravdu záleží.

Alena Slezáčková je docentkou psychologie a zástupkyní přednosty Ústavu psychologie a psychosomatiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje primárně na témata naděje, duševního zdraví a všímavosti (mindfulness). Je zakladatelkou a vedoucí Centra pozitivní psychologie v ČR, členkou vedení Mezinárodní asociace pozitivní psychologie IPPA, zástupkyní pro Českou republiku v Evropské společnosti pozitivní psychologie ENPP a vedoucí sekce Pozitivní psychologie při Českomoravské psychologické společnosti ČMPS. Je autorkou monografie o pozitivní psychologii a řady vědeckých a populárních publikací z oblasti pozitivní psychologie a psychologie zdraví. Věnuje se také přednáškové a lektorské činnosti.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info