Povězte nám něco o sobě. Odkud pocházíte? Jak dlouho studujete v Brně?
Jmenuji se Johannes, jsem student medicíny z Německa, v současné době jsem ve druhém ročníku.
Proč jste se rozhodla pro studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity? Věděl jste před příjezdem něco o univerzitě nebo o České republice?
Před zápisem na Masarykovu univerzitu jsem studoval chemii ve Vídni, odkud jsem občas podnikal jednodenní výlety do okolních měst včetně Brna. Nebylo to poprvé, co jsem se ocitl v České republice, takže jsem přibližně věděl co očekávat, ale i tak jsem byl pozitivně překvapen. Zhruba ve stejnou dobu jsem si uvědomil, že chemie pro mě nebyla nejvhodnější volbou, a zároveň jsem díky společným známým poznal několik studentů Masarykovy univerzity. Ti mě přesvědčili, ať zkusím přijímací zkoušky, a vzhledem k tomu, že jsem v Brně už byl, nebylo zas až tak těžké si představit, že bych sem šel studovat.
Studium na lékařské fakultě je obecně dost náročné. Jak vnímáte kvalitu studia na Lékařské fakultě MU?
Řeknu to rovnou a bez příkras: studium medicíny je náročné, ale tento fakt by sám o sobě neměl nikoho od studia odrazovat. MU a zejména pracovníci jednotlivých kateder mi zásadním způsobem pomohli, abych během studia neztratil hlavu. Myslím, že jednotlivé předměty jsou vyučovány dobře, navíc v nejmodernějších podmínkách. A pokud se vyskytly nějaké otázky nebo potíže, zaměstnanci fakulty je vždy pozorně a s neuvěřitelnou trpělivostí vyřešili.
Jak vnímáte současnou situaci? Jste daleko od rodiny a přátel. Máte nějaký trik, který vám umožňuje současnou situaci lépe zvládat? Pomáhá vám to při studiu? Diskutujete o situaci se spolužáky?
Prvních pár dní po tom, co vláda začala omezovat veřejný život, bylo neuvěřitelně stresujících a matoucích. Jako občan EU zde můžu žít a požívat neuvěřitelných výsad. Kromě toho, že lidé mluví jiným jazykem, se nikdy necítím jako cizinec: nepotřebuji žádné další doklady, nemusím nic řešit s Cizineckou policií, nepotřebuji žádné povolení k pobytu. To všechno se náhle změnilo, cestovní omezení se začala měnit každým druhým dnem a já jsem se musel rozhodnout, kde bych raději uvízl v momentě, kdy se veřejný život nakonec zastaví úplně. Toto téma mě a mé přátele připravilo během onoho týdne o několik hodin spánku. Fakulta udělala maximum pro to, aby nás informovala o aktuální situaci, a já jsem se nakonec rozhodl zůstat v Brně. Po několika dnech počátečního zmatku jsem si na novou situaci začal zvykat a podařilo se mi vytvořit si i jistou rutinu. Běžně studuji s přáteli v knihovně, a tak abych si navodil nějaké zdání normálního stavu, studujeme spolu prostřednictvím FaceTime. Fakulta nám poměrně rychle začala poskytovat nové studijní materiály, nenahrazuje to však skutečnou práci v laboratoři nebo semináře, což mi chybí.
Jaká je situace ve vaší zemi? Jste v kontaktu s rodinou?
Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, zatím není jasné, zda je Německo z nejhoršího venku nebo zda se situace bude nadále zhoršovat. Zákaz volného pohybu funguje v celé zemi obdobně jako v České republice, počet případů nákazy se tak výrazně snížil. V době, kdy česká vláda vyhlašovala stav nouze, byla situace doma v Mnichově už mnohem horší. I proto jsem dal na doporučení rodiny, abych zůstal raději v Brně, jednak abych tak chránil vlastní zdraví, jednak proto, že by zbytečné cestování představovalo zvýšené riziko i pro ně. Po několika letech v zahraničí je pro mne videohovor už zcela normální forma komunikace, v tomto ohledu se tedy situace příliš nezměnila.
Pandemie poukazuje na důležitou roli zdravotnictví. Český přístup se zatím jeví jako správná cesta. Myslíte si, že lze tento přístup využít i v jiných zemích?
Když odhlédneme od politiky, musím české vládě připsat k dobru, že poměrně brzy rozpoznala nutnost nošení roušek, a zdá se, že tento trend se nyní objevuje i jinde v Evropě. Omezení volného pohybu poté, co se počty případů začaly zvyšovat, se také ukázalo jako krok správným směrem. Myslím, že další zkouškou českého přístupu bude, do jaké míry bude umožněn návrat k "normálnímu" životu a jaká omezení to s sebou přinese.
A konečně jedna osobní otázka. Jak se vám v České republice líbí? Překvapilo vás zde něco v dobrém slova smyslu? Existuje něco, čemu stále nerozumíte?
V Brně se cítím jako doma a český způsob života mi to dost usnadňuje. Existuje německé přísloví "Liebe geht durch den Magen", tedy "láska prochází žaludkem". Což v Brně platí. Podnik, který je přes den příjemnou kavárnou, se ve večerních hodinách promění v hospodu, a na rozdíl třeba od Vídně vás to ani nezruinuje. Další věc, která mě trochu překvapila, je, že se zdá, že Česká republika je ve srovnání s jinými zeměmi technologicky dost na výši. V Německu se bez hotovosti v kapse daleko nedostanete – představte si tedy můj údiv, když jsem na vánočním trhu viděl lidi platit za svařené víno mobilem.
Děkujeme za rozhovor.
