Enzymy, peptidy a fluorescenční mikroskop: Jak mladá vědkyně pomáhá měnit pohled na Alzheimera
Eliška nám prozradila, jak probíhala její práce na SOČ. S čím se potýkala, co se naučila a co pro ni bylo výzvou?
Vítězka Českých hlaviček: Evelína boduje se SOČkou na téma neurověda
Evelína Voleská v září nastoupila do posledního ročníku osmiletého Gymnázia Česká Třebová. Na jeho konci ji čeká maturita a pak, jak věří, studium na vysoké škole. Ostatně, v prostorách univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích se už dnes orientuje víc než dobře. Už mnoho měsíců se ve spolupráci s Anatomickým ústavem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity věnuje výzkumu neuropatické bolesti vyvolané chemoterapií.
Aktuálně její úsilí přes napsání SOČ vyústilo v ocenění České hlavičky, udělované už o roku 2007 mladým vědcům za nejvýraznější počiny na poli vědy a techniky. Na slavnostním galavečeru, který přenášela Česká televize, byla Evelíně předána cena SANITAS, ta je udělována za odborné práce a projekty z oblasti přírodních věd, které se zabývají lidským zdravím. Jak vlastně vznikla práce, která ji posunula dál? Co chystá do budoucna, nebo jaké jsou její tipy pro budoucí řešitele SOČ? To se dozvíte právě v tomto článku!
Můžeš nám přiblížit svůj projekt pro SOČ? Co tě inspirovalo k výběru tohoto tématu?
Výzkumná skupina, které jsem nyní součástí, studuje jednu významnou strukturu mozkových komor (choroidální plexus) ve světle neuropatické bolesti vyvolané chemoterapií. Moje práce nese název Neuropatická bolest a imunoreaktivní dynamika: Zkoumání vlivu paklitaxelu na makrofágy mozkových komor. Mým konkrétním úkolem bylo zmapovat početní změny makrofágů na povrchu mozkových komor po aplikaci chemoterapie.
Delší dobu jsem chtěla zpracovávat SOČ a ke spolupráci s Anatomickým ústavem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně mě inspirovala návštěva dne otevřených dveří této instituce. K tématu jsem se pak dostala přes platformu JCMM. Jedno takové téma mě na první pohled zaujalo svým popisem – jednalo se o neurovědeckou práci v angličtině. Nakonec jsem získala školitelky M.Sc. Parisu EmamiAref a Alemeh Zamani, Ph.D. Těm bych ráda poděkovala za jejich odborné vedení a podporu.
Jak probíhala spolupráce se školitelkami v angličtině? Co ti tato zkušenost přinesla?
Obě mé školitelky pochází z Íránu, takže veškerá naše komunikace probíhala výhradně v angličtině. Na počátku jsem měla obavy z jazykové bariéry, ty se nakonec ukázaly jako zbytečné. Tato cizojazyčná spolupráce mi určitě přinesla nejen rozšíření mých jazykových schopností o odborné termíny, ale například i návyk využívat primárně zahraničních literárních zdrojů.
Jaké byly tvé pocity a dojmy z krajského a státního kola SOČ? Co pro tebe bylo nejtěžší a co tě naopak nejvíce potěšilo?
Účast v krajském kole pro mě byla náročná, zejména kvůli nejistotě a stresu, nevěděla jsem totiž, co očekávat. Největší výzvou bylo zvládnout vlastní vnitřní tlak. Nakonec se však ukázalo, že mé obavy byly opět zbytečné. Celostátní kolo pak bylo mnohem uvolněnější. Za tři dny, co přehlídka probíhala, jsme navázali přátelské vztahy, a tím jsme získali i vzájemnou podporu. Celostátní kolo mělo také bohatý doprovodný program a dobrou zkušeností byly nejen odborné názory komise, ale i kamarádské rozhovory s dalšími soutěžícími.
Jak ses připravovala na obhajoby své práce? Máš nějaké tipy pro ostatní studenty, jak zvládnout stres a nervozitu?
Na obhajoby jsem se připravovala sepsáním informací, které je potřeba zmínit a jejich intenzivním opakováním. Velmi mi také pomohlo si hlavní body své prezentace procházet s kamarády, kteří se ptali na zcela triviální dotazy, na které jsem musela i já zcela jednoduše odpovídat. I přes poctivou přípravu jsem se samozřejmě potýkala se stresem. Pomáhalo mi si věci podrobně rozplánovat a za malé úspěchy se odměňovat. Důležité bylo také uvědomění, že mi nejde o úspěch, ale o celou zkušenost, za kterou jsem neskutečně vděčná.
Co jsi dělala během prázdnin? Věnovala ses nějakým projektům nebo aktivitám, které tě obohatily v osobním nebo vědeckém růstu?
Během prázdnin jsem trochu cestovala, trochu brigádničila a trochu více se věnovala divadlu, které je mým velkým koníčkem. Došlo ovšem i na akademické vzdělávání. Měla jsem možnost vycestovat do Oxfordu a zúčastnit se letní školy zaměřené na studium medicíny. Začala jsem také pracovat na novém navazujícím projektu, který zkoumá proliferaci makrofágů.
Na co se těšíš v novém školním roce? Máš nějaké konkrétní plány nebo cíle, kterých bys chtěla dosáhnout?
V nadcházejícím školním roce mě čeká maturita, takže se nemalá část mé pozornosti jistě bude ubírat tímto směrem. Velkým cílem je také úspěšné přijetí na lékařskou fakultu. Ale čekají mě akce jako morfologická konference, nebo nominace na zahraniční soutěže. Rozhodně se těším na každou zkušenost, kterou tento rok přinese.
Jaké dovednosti a znalosti jsi získala během své práce na SOČ, které ti pomohly ve škole nebo v osobním životě?
SOČ mi přinesla spoustu dovedností a znalostí nad rámec klasického středoškolského vzdělání. Mohla jsem se podílet na každém z dílčích kroků výzkumu, osvojila jsem si činnosti od experimentální části projektu přes sběr dat a jejich analýzu až po interpretaci. SOČ byla zároveň prvním dlouhodobým projektem, na kterém jsem pracovala. Z této aktivity se tak stala moje individuální výzva, která mě hodně posunula i v osobním životě.
Co bys poradila středoškolákům, kteří zvažují účast v SOČ nebo jiné vědecké soutěži, ale nejsou si jisti, zda na to mají?
Určitě se nebát. Byť je účast v SOČ, či jiných soutěžích závazkem, vy sami si stanovíte, jak velké úsilí chcete této práci věnovat. Samozřejmě se od vás bude očekávat píle a ochota trávit volný čas studiem, ale určitě se vždy najde prostor na vyrovnání studia jinými volnočasovými aktivitami. Nadto, spolupráce s vědeckým pracovištěm je zajisté jedna z možností, ale ne jediná. Každý se může vydat svojí cestou.
Jaký byl tvůj největší úspěch během celého procesu a jak jsi ho oslavila?
Jako největší úspěch vnímám dokončení práce samotné, či závěrečné obhájení v celostátním kole, to se setkalo s oslavou společně s ostatními soutěžícími a následně po vyhlášení výsledku i s rodiči a kamarády. Oslavila jsem tedy úspěch ve své skromnosti velkolepě.
Co tě motivuje a inspiruje k vědecké práci? Máš nějaké vzory nebo knihy, které tě ovlivnily?
Největší inspirací k vědecké činnosti, konkrétně na poli medicíny, mi je lidské tělo samotné. Fascinuje mě, kolik neznámého se nachází v každodenním životě. Baví mě se ptát nejen na otázky co a kde, ale i jak a proč. Právě věda je prostor pro zodpovězení těchto otázek. Motivací mi jsou i osobní příběhy konkrétních lidí, od úspěšných vědeckých pracovníků po pacienty.
Jakou roli hrála podpora rodiny a přátel během tvé práce na projektu?
Jedním slovem obrovskou. Po celý čas náročného psaní práce i stresujících obhajob mi byli všichni velkou, nejen psychickou, oporou i zdrojem už diskutované motivace. Bez nich bych se nemohla těšit z dosažených výsledků.
Vidíš svou budoucnost ve vědě? Pokud ano, jakým směrem by ses chtěla ubírat?
Ve vědě bych rozhodně chtěla dále pokračovat. Jsem nadšená z další probíhající spolupráce s Anatomickým ústavem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pokud se zaměříme na dalekou budoucnost, v ideálním případě, bych chtěla vědeckou práci kloubit s klinickou praxí. Ovšem svůj konkrétní směr zájmu ještě sama nevím, ten snad ukáže čas strávený studiem medicíny.
