PROČ JSTE SE ROZHODLA PSÁT PRÁCI SOČ NA MED MUNI?

Tak SOČku jsem se rozhodla psát z toho důvodu, že si myslím, že je to opravdu skvělá zkušenost a jako student střední školy jsem se tedy dostala opravdu k věcem v laboratořích, ke kterým bych se normálně nedostala. A na lékařské fakultě jsem soč chtěla psát z toho důvodu, že jak už jsem řekla, bych se ráda věnovala studiu medicíny a neurologie.

JAK JSTE ZVOLILA TÉMA?

Ke svému tématu SOČky jsem se dostala skrze svoje středoškolské učitele, kteří mě pomohli s vybráním tématu, a hlavně mě zkontaktovali a pomohli mě se dostat k mojí odborné vedoucí. A potom co mě s ní spojili, tak jsme šli na společnou schůzku. A domluvili jsme se na dalším postupu a podle toho jsme věděla, že určitě se tomuto tématu chci věnovat, a že to je něco, co bych v budoucnosti chtěla dělat.

O ČEM JSTE PSALA?

Hlavním předmětem našeho výzkumu byl choroidální plexus což je velmi důležitá struktura v našem mozku, přestože je velmi málo probádaná a moc lidí o ní ani neví. Dále jsme se tedy věnovaly Alzheimerově chorobě a snažily jsme se najít nějaký společný vztah, nějakou spojitost mezi těmito dvěma pojmy a zároveň jsme prozkoumávaly i například jiné imunitní reakce, které jsou spojeny s Alzheimerovou chorobou a zkoumaly jsme je právě v choroidálním plexu.

A JAKÝ BYL ZÁVĚR PRÁCE?

V našem výzkumu jsme se dopracovaly k tomu, že choroidální plexus jako takový podle našeho in vitro modelu se na Alzheimerově chorobě nejspíše podílí. A určitě nám to tedy podnítilo další témata a další otázky, které chceme ve výzkumu dále provádět.

CO TO DO BUDOUCNA ZNAMENÁ?

Náš výzkum by určitě po spousta a mnoho dalších výzkumů a jiných studií by mohl pomoct k hledání nových léků nebo terapeutik pro Alzheimerovu chorobu. Ale zároveň otevírá nové podněty i jiným výzkumům a otevírá povědomí o choroidálním plexu, který je velmi málo probádaný a mohl by tak napomoct najít nové otázky a nová témata pro výzkum i jiných neurodegenerativních onemocnění.

CO VÁS NA NEUROVĚDĚ FASCINUJE?

Neurologie a celkově neurovědy mě fascinují, protože podle mého názoru je to široký obor, velmi květnatý a je tam spoustu témat, které ještě nebyly probádané a je tam spousta různých otázek a rozcestí, kam by se dále tato věda mohla rozvíjet, a proto si myslím, že bude v budoucnu velmi důležité jí studovat a zabývat se ní.

JAK VYPADALA PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE?

Praktická část SOČky probíhala hlavně v laboratoři. Pracovala jsem s buňkami ve skle, v in vitro. Učila jsem se je kultivovat. Učila jsem se pracovat s buněčnou kulturou. A potom většina té praktické části probíhala tady. Probíhala u mikroskopování, kde jsem se učila s fluorescenčním mikroskopem. Učila jsem se pracovat s fluorescenčními snímky. Zpracovávat je a upravovat a dávat je do konečných výsledků.

JAK PROBÍHALA SPOLUPRÁCE SE ŠKOLITELKOU?

Spolupráce s mojí odbornou vedoucí probíhala celá v angličtině. Ze začátku to bylo samozřejmě složité, měla jsem z toho sama strach, ale ke konci už potom se ten student naučí tu terminologii v angličtině a celkově ta práce je potom už v pořádku. A scházely jsme se většinou každý týden, klidně i dvakrát týdně ze začátku tedy kvůli karanténě a kvůli koronavirové době jsme se scházely hlavně online, kdy jsme spolu diskutovaly a vlastně probíraly jsme to téma. Nejdříve mě do toho zasvěcovala tak nějak mě i učila a provázela mě jím. A později jsme se přesunuly do laboratoří, kde jsme prováděly samotné experimenty. Samozřejmě nejdříve jsem se musela naučit s tou technikou, musela jsem všechno, tak nějak si osvojit. A pak jsme přešly k samotným experimentům a ty mohly trvat i měsíce.

JAKÉ EXPERIMENTY JSTE DĚLALA?

Při experimentech jsme pracovaly s buněčnou kulturou. Což jsou buňky, které jsou ve skle. Jsou in vitro. Jsou uchovávány v plastových nádobách a my jsme konkrétně v experimentu sledovaly, jak buňky v takové nádobě in vitro reagují na amyloid beta peptid, což je peptid, jehož agregace nebo akumulace je typická právě při patologii Alzheimerovy choroby. A my jsme tedy zkoumaly, jestli tento peptid je schopný této akumulace i v buňkách choroidálního plexu a nejen v mozkové tkáni, jak tomu doteď bylo, jak jsme tomu doteď rozuměly.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI HODINOU BIOLOGIE VE ŠKOLE A PRACÍ V LABORATOŘI NA MED MUNI?

Rozdíl mezi laboratořemi ve škole například v hodinách biologie nebo chemie a tady na Lékařské fakultě MU je opravdu velký. Ať už je to tím vybavením nebo celkově tím přístupem, a samozřejmě těmi látkami a nástroji, které jsou na MED MUNI přístupné. Tak i právě tou prací - je tady všechno pod přísným dohledem, všechno musí být samozřejmě sterilní, tip top to podle pravidel. Ve škole je to jednodušší. Samozřejmě ty experimenty jsou jenom základní. Je to hlavně pro ukázku například nějaké látky. A na rozdíl tady na MED MUNI se provádí skutečné výzkumy.

JAK SAMOSTATNÁ JSTE MOHLA BÝT?

Velkou výhodou mojí práce bylo to, že jsem si výzkum mohla vést sama. Poté, co mě vedoucí zaškolila, tak jsem rozhodovala o tom, jaké koncentrace látek budeme používat. A vyzkoušela jsem si, jaké to opravdu je vést a rozhodovat o výzkumu. Většinou a vlastně všechny tedy experimenty jsem prováděla sama, ale musela mi školitelka pomáhat a musela mě do toho zasvětit. Ale poté jsem se práci věnovala samostatně a celý experiment mé SOČ jsem odvedla samostatně.

JAK PROBÍHÁ PSANÍ PRÁCE?

Psaní SOČ rozhodně není na krátkou dobu. Já sama jsem na tom pracovala něco přes rok. Od chvíle, kdy se rozhodnete psát SOČku probíhají takové určité fáze. Nejdřív se s tématem musíte seznámit. Hlavně skrz akademické texty, publikace a studie. Společně s vedoucím procházíte celým tématem a on vás do něho zasvěcuje. Učí vás spoustu věcí. Musíte pracovat hodně samostatně. Musíte věnovat v podstatě skoro všechen svůj volný čas SOČce. Záleží to na každém zvlášť. Já sama jsem tomu věnovala opravdu velké úsilí a myslím, že to je potřeba, a hlavně se vám to i potom vyplatí. Postupně tedy začnete psát SOČku. Začnete nejdříve s teoretickou částí. Sepisování všech těchto teorií, které jste se naučili společně se školitelem, postupně se přechází k experimentu, který samozřejmě navrhuje školitel a pomáhá vám s ním. Není to všechno nechané jenom na vás. Ale postupně vás učí nad problematikou přemýšlet a zasvěcuje vás do protokolu a do celého toho dění výzkumu. A vlastně společně s tím dále sepisujete SOČku. Je to opravdu velké úsilí, není to nic jednoduchého, je to dřina. A později už se všechno schyluje ke konci, zpracováváte výsledky, diskusi. A nakonec probíhá celkové čtení, celkové opravy a už se pomalu přechází k chystání prezentace, což je nedílnou součástí SOČky.

CO BYLO DÁL?

Potom co svoji SOČku dopíšete, tak ji přihlašujete do celé soutěže. Nejdříve procházíte školním kolem, ve kterém vám radí školní koordinátor a pomáhá vám s přihlašováním. Musíte přihlásit jak svojí práci, tak i prezentaci. A dále ji prezentujete na škole. A potom se dostáváte do okresního kola, kde znovu prezentuje svoji práci pomocí prezentace a znova odevzdáváte nějaké video. Musíte přiložit i video prezentaci pro případ, že by to muselo probíhat všechno online, což tedy v minulých letech tak bohužel bylo. Dále postupujete do krajského kola a státního kola. A pokud uspějete, tak se můžete pomocí SOČky dostat do nějakých evropských soutěží nebo i do Ameriky.

JAK JSTE NA PREZENTACI TRÉNOVALA?

Prezentace je opravdu velmi důležitou součástí SOČky. Vlastně musíte předvést, co jste všechno zvládli, co jste dokázali. Musíte prodat, co ta vaše SOČka dává výzkumu a co dává světu. Je důležité si nějak uspořádat a připravit celou tu prezentaci tak, aby i člověk, který se tématem vůbec nezabývá, aby vaší práci porozuměl. Proto je důležité uvést posluchače do tématu. Potom je obeznámit s tím, co jste vy konkrétně dělali. A následně představit výsledky a shrnout, k čemu ta práce je. Proč je dobré ji číst a proč je dobré pokračovat ve výzkumu s tématem této práce.

VY JSTE S PRACÍ ZABODOVALA. JAK A CO SE VÁM PODAŘILO?

Se svojí SOČkou jsem uspěla ve školním kole. Pomocí toho jsem se dostala do okresního kola, kde jsem také uspěla, byla jsem na prvním místě, a díky tomu teď pokračuju do krajského kola, které se koná v polovině května. Budu soutěžit s ostatními SOČkaři o postup do státního kola.

PROČ SI MYSLÍTE, ŽE BYLA PRÁVĚ VAŠE PRÁCE ÚSPĚŠNÁ?

Myslím, že velkou výhodou mé práce bylo to, že jsem se zabývala tématem, které je celosvětově rozebírané, což je tedy Alzheimerova choroba. Celkově si myslím, že pomohlo mojí práci to, že jsem na výzkumu pracovala samostatně. Porotci ocenili, že jsem si výzkum vedla sama, celým jsem ho zpracovávala, a že jsem si celou práci vedla podle sebe za pomocí mojí školitelky.

CO POROTA HODNOTÍ?

Odborná porota bude hodnotit to, jak sami tématu rozumíte. Proto je opravdu dobré, samozřejmě už od začátku, pro výzkum celkově, porozumět vašemu tématu a být připravení na dotazy, které vám mohou pokládat. Samozřejmě ale důležité je na práci se opravdu podílet sám a opravdu projevit váš zájem a to, že svému výzkumu věříte a sami jste přesvědčeni o tom, že to, co děláte je pro vědu a výzkum přínosné.

CO BYSTE VZKÁZALA STŘEDOŠKOLÁKŮM, KTEŘÍ PSANÍ SOČ ZVAŽUJÍ?

SOČku bych určitě doporučila všem, ale není to tak růžové, jak se zdá. Má to velmi výhod a budete mít spoustu zkušeností. Ale je důležité dbát i na to, že SOČka zabere hodně času. Já sama jsem upustila od spoustu volnočasových aktivit, abych se mohla věnovat výzkumu. Ale teď po tom, co jsem SOČku dopsala můžu sama za sebe říct, že to stálo za to. A že pro motivované studenty a motivované středoškoláky stojí za to se výzkumu věnovat. A celkově vám to otevře možnosti a otevře nové obzory právě do budoucnosti a třeba poznáte, že to, co jste zpracovávali v SOČce je i to, čemu se v budoucnu budete věnovat.

PROČ JE DOBRÉ SE DO PSANÍ PRÁCE SOČ PUSTIT?

Psaní SOČky vám přinese spoustu zkušeností. Za mě konkrétně to bylo jakési nasměrování. Já jsem po dopsání SOČky věděla, že to je něco, čemu se v budoucnu chci věnovat. Zároveň mi to ale dalo spoustu zkušeností do psaní odborného textu. Vlastně i potom, až budete sepisovat bakalářku nebo jakoukoliv diplomovou práci, tak vám to určitě napomůže. Potom, jak už vyplývá, tak největší výhodou je to, že si zkusíte výzkum, že se ponoříte do témat, která byste normálně ani nezvažovali. Naučíte se pracovat v laboratoři. Naučíte se rozplánovávat si protokol nějakých experimentů. Naučí vás to přemýšlet celkově nad tím, co zkoumáte. A můžete pak dojít k nějakým skvělým závěrům, což samozřejmě jenom tu vaši práci posune dopředu.

KDE JEŠTĚ SE DÁ SOČ VYUŽÍT?

SOČka vám pomůže na pracovních pohovorech. Nebo například ji můžete začlenit do svého životopisu. A určitě pokud někomu necháte přečíst svoji SOČku, tak to něco o vás vypovídá. A určitě vás bude zvažovat jako někoho, kdo už ve výzkumu byl, a kdo už tomu rozumí.