How sexual are the asexuals?
| Název česky | Jak sexuální jsou asexuálové? |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Klonální reprodukce je běžnou reprodukční startegií vyššícch rostlin; její nejkrajnějším případem je apomixie. Apomiktické embryo vzniká obvykle z neredukované megaspóry bez jejího oplození samčí gametou. Potomstvo je geneticky uniformní a je často příčinou taxonomické složitosti daného apomiktického okruhu ve srovnání s jeho sexuálními kongenery. Výskyt apomixie souvisí s fenoménem geografické partenogeneze. Avšak sexuálové se s apomikty mohou překrývat v geografické distribuci, což dává příčinu k jejich vzájemné hybridizaci. Apomikté slouží v takovém případě jako zdroj pylu pro sexuály a nové apomiktické klony mohou být touto cestou formovány. Při studiu tohoto problému je výchozím stanovení intenzity s jakou k tomuto jevu v přirozených populacích dochází a jaké vlivy tuto intenzitu podmiňují. Studovali jsme potomstvo ostružiníků (Rubus) vznikle z možného přirozeného křížení apomiktických druhů sekce Discolores a sexuálů ze sekce Glandulosi za pomoci průtokové cytometrie. Triploidi produkovali téměř 100% apomiktického potomstva, zatímco tetraploidi byli velmi variabilní v jejich reprodukční strategii. U Rubus bifrons byly zjištěny tři hlavní typy: i) sexuální (vč. autogamie), ii) apomixie a iii) pseudogamie (vč. polyspermie). Dále jsme pozorovali signifikantní rozdíly v sex/apo ratio mezi dvěma odlišnými regiony (Sudetská pohoří se signifikantně vyšším podílem apomiktů (pseudogamie), zatímco u Karpatských pohořích tomu bylo naopak). Tyto rozdíly korelují s výskytem stabilizovaných apomiktických microspecií v Sudetských pohořích a jejich absencecí v Karpatech. Testovali jsme také segregaci mikrosatelitů u F1 potomstva. |
| Související projekty: |