| Popis |
Inovace sehrávají v současnosti klíčovou roli v ekonomickém rozvoji regionů, národních ekonomik i nadnárodních korporací. Hospodářská politika již řadu let považuje inovační politiku za svoji nedílnou součást, řada nástrojů známých a standardně využívaných v jiných oblastech hospodářské politiky nachází své uplatnění též v politice zaměřené na podporu inovací. Předkládaný příspěvek se snaží otevřít diskuzi nad možnostmi podpory inovací právě s ohledem na existující nástroje a opatření, ale zejména s důrazem na regionální aspekty celé problematiky resp. s ohledem na růst regionální konkurenceschopnosti a eliminaci regionálních disparit. A právě regiony jsou považovány za důležitý prvek v přechodu ke znalostní společnosti a ekonomice a mohou být hnacím motorem ekonomického rozvoje a růstu založeného na výzkumu a inovacích. Význam místa pro rozvoj je všeobecně uznáván. Regiony totiž mají některé specifické vlastnosti, kterými se zabývá i řada ekonomických teorií (např. teorie učících se regionů). Základem každé oblasti hospodářské politiky je beze sporu spektrum kvalitních řídících strategických dokumentů, jejichž kvalita, účinnost a úspěšnost roste s jejich politickou nezávislostí. Lze se domnívat, že podpora inovací je jednou z oblastí, které jsou nejméně politicky citlivé proto, že na její důležitosti panuje poměrně velká společenská shoda. Analýza dokumentů inovační politiky zahrnuje zejména otázku jejich struktury, a to jak vertikální, tak horizontální (hierarchickou). Důležité je také vyzvednout vazbu na další politiky a jejich strategické dokumenty, neboť v řadě případů lze dosáhnout významných synergických efektů (typicky politika na podporu vědy a výzkumu, podpora podnikání, politika zaměstnanosti, regionální politika atd.). Veřejné politiky to však nejsou jen dokumenty, ale rovněž programy zaměřené na podporu aktivit směřujících k naplnění jejich cílů. Nejinak je tomu i v případě inovační politiky. Evropská unie považuje programovou podporu inovací za nedílnou součást kohezní politiky a i proto jednotlivé členské státy podporu inovací do struktury svých (operačních) programů zařazují. Autoři se zamýšlejí nad tím, zda mohou a případně jakým způsobem výdaje těchto programů resp. realizované projekty přispět k rozvoji regionů. Na příkladu České republiky je ukázáno, jaké oblasti související s inovacemi jsou podporovány. Jedná se především o přímou podporu zavádění inovací, inovativních technologií a postupů do výroby, podporu zakládání, rozvoje a provozování inovativně orientované podnikatelské infrastruktury mající případně vazbu na vědeckovýzkumná zařízení a také podporu vytváření klastrů, tedy síťování ekonomických subjektů za účelem dosažení společných cílů. Výsledky programů jsou částečně zkoumány též z regionálního hlediska, a to zejména s ohledem na úspěšnost při získávání podpory. Zajímavé je srovnání počtu úspěšných projektů a výše získané podpory, jakož i vazba mezi úspěšností regionů pří získávání podpory a jejich ekonomickou pozicí v rámci národní ekonomiky. Významným přínosem celého příspěvku je pak hodnocení programu Prosperita, který je určen na podporu zakládání a provozování vědeckotechnických parků (VTP) a Klastry, který je zaměřen na podporu zakládání a činnost klastrů, ve vazbě na regionální inovační strategie. Tedy, zda nové VTP vznikají v regionech, kde jejich vznik předpokládaly strategické dokumenty a zda je jejich existence v souladu s těmito koncepty. Toto je doloženo na konkrétních příkladech.
|