Analýza variability délky cyklu u pacient-specifických hiPSC kardiomyocytů
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Úvod: U pacienta s idiopatickou fibrilací komor (iVF) a jeho sestry s diagnostikovanou katecholaminergní polymorfní komorovou tachykardií (CPVT) byla nalezena dosud funkčně nepopsaná varianta p.Y4734C v genu pro ryanodinový receptor typu 2 (RYR2). Pro zkoumání potenciálně arytmogenního vlivu této varianty byly připraveny pacient-specifické kardiomyocyty derivované z lidských indukovaných pluripotentních buněk (hiPSC-CM) od probanda s iVF (2 linie - IF7 a IF12), sestry probanda s CPVT (CPVT) a zdravého synovce probanda bez varianty v RYR2 (WT; pouze kontrolní podmínky). Materiál a metody: Spontánní aktivita hiPSC-CM byla nahrávána pomocí techniky microelectrode array. Spontánní aktivita byla snímána za kontrolních podmínek (Tyrodův roztok 5mM K+, 37°C) a za tří postupně přidávaných proarytmogenních podmínek, tj. hypokalémie (Tyrodův roztok 3mM K+), ß-adrenergní stimulace (přidáním 0,5 µM isoprenalinu; ISO) a hypertermie (40°C). Pro posouzení tendence k nepravidelnému rytmu byla vybrána metoda Poincaré grafů. Z grafů byla vypočtena krátkodobá variabilita (STV) pro posouzení variability mezi jednotlivými tepy a dlouhodobá variabilita (LTV) pro posouzení změn frekvence tepů za jednotku času. Hodnocena byla také délka cyklu (CL). Jelikož neměla naměřená data normální rozložení, byly použity neparametrické statistické testy a výsledky jsou zobrazeny jako medián a mezikvartilové rozmezí (IQR) z n vzorků. Výsledky: IF7 a CPVT se vykazovali signifikantně delší CL za kontrolních podmínek než WT a IF12. Za kontrolních podmínek měl WT signifikantně nižší STVCL než IF7 a CPVT. U LTVCL měl opět WT obecně nižší hodnoty, ale signifikantně pouze vůči IF7 (P?0,05). Při kombinaci všech tří proarytmogenních faktorů bylo pozorováno u IF7, IF12 i CPVT statisticky významné snížení CL (P?0,05). U IF7 došlo ke zvýšení STVCL pouze za hypokalémie (P?0,05). U IF12 došlo ke zvýšení STVCL i LTVCL ve všech situacích postupného navyšování arytmogenních faktorů (P?0,05). CPVT vykazovalo zvýšené STVCL i LTVCL za hypokalémie (P?0,05). Závěr: WT vykazoval v kontrolních podmínkách pravidelnější rytmus, než IF7 a CPVT. Jako nejvíce proarytmogenní se jevila hypokalémie a nejvíce nepravidelností v rytmu se objevovalo u linie IF12. Provedená pilotní analýza tedy poukazuje na závažnost patologie u probanda s iVF. Nesourodé výsledky u obou jeho testovaných linií IF7 a IF12 však vyžadují další analýzu. |
| Související projekty: |