| Popis |
Studie představuje editio princeps středověkého latinského dialogu mezi Kristem a ďáblem o spasení lidstva. Text se nazývá Argumenta, que fecit diabolus Christo pendenti in cruce ad probandum, quod non debeat, redimere genus humanum [Důvody, které ďábel uvedl Kristovi, když byl na kříži, aby dokázal, že nemá vykoupit lidstvo], a byl doposud znám pouze v jediném rukopise (Vatikán, Bibliotheca Apostolica Vaticana, Vat. Lat. 10499, fol. 37r-39r). Tato edice zahrnuje dva nově objevené rukopisy: rkp. Olomouc, Vědecká knihovna, M I 358, oficiálně vlastněný Kartuziány v Olomouci, a rkp. Praha, Národní knihovna, I E 37, fol. 13r-14r, opsaný aktivním písařem a sběratelem Křížem z Telče (1434-1504), pravděpodobně v pozdních 60. letech 15. století, když působil jako kazatel v Plzni. Druhý rukopis poskytuje poznámku pro kazatele, která je důležitým dokladem využití textu v kázáních, což je dále potvrzeno další dochovanou verzí v rkp. Firenze, Bibliotheca Riccardiana, Ricc. 308, fol. 33r-33v, kde je také zahrnuta verze textu mezi kázáními. Je bližší pražskému rukopisu, avšak pořadí a fráze některých argumentů jsou poněkud odlišné a byl již zpřístupněn v publikované transkripci, proto není zahrnut do této edice.
|