| Popis |
Úvod: Gestační diabetes mellitus (GDM) představuje rizikový faktor pro matku i dítě, a to jak krátkodobém horizontu (peripartální morbidita) tak dlouhodobě (rozvoj diabetu postpartum resp. fetální programování). Změna diagnostických kritérií GDM (z WHO/ČDS na HAPO/IAPDSG) dominantně reflektuje právě rizika spojená s novorozeneckou. Vzhledem k tomu, že pří aplikaci těchto kritérií lze očekávat významné zlepšení perinatálních parametrů, není bez zajímavosti zhodnotit je u žen s GDM diagnostikovaným podle dřívějších WHO/ČDS kritérií v České republice jako zemi s velmi dobrou prenatální péčí a rutinně etablovaným GDM screeningem. Cílem naší studie bylo analyzovat (i) vliv GDM na periporodní morbiditu, (ii) vztah mezi glykemickými parametry (FPG, glykémie při oGTT) a periporodní morbiditou a (iii) souvislost mezi kompenzaci GDM (nutnost inzulinu) a periporodní morbiditou specificky u žen s GDM. Metodika: Studie typu „case – control“ čítala celkem 592 těhotných (z toho 496 GDM a 96 fyziologických gravidit). GDM byl diagnostikován pomocí oGTT se 75 g glukózy ve 24.-28. týdnu těhotenství, vyloučeny byly ženy s pre-gestačním diabetem typu 1 nebo 2. Data byla získána v průběhu let 2011-2013, GDM pacientky byly sledovány v Diabetol. centru FNB, kontroly u ambulantních gynekologů v Brně. Sledovanými parametry byly: váhy a přírůstky v průběhu těhotenství a přísl. BMI, systolický a diastolický tlak v 2. trimestru gravidity a po porodu, parita, kouření, výskyt diabetu v rodinné anamnéze, vybrané komorbidity (PCOS, thyreopatie, hypertenze, preeklampsie, anemie, alergie, poruchy koagulace), ultrazvuková vyšetření v průběhu gravidity, termín, průběh a délka porodu, komplikace, váha dítěte, makrosomie plodu, Apgar skóre, BE, pH pupečníkové krve. U pacientek s GDM byla navíc sledována případná terapie inzulínem, kompenzace a přetrvávající porucha glukózového metabolismu po porodu. Výsledky: Ženy s GDM byly starší, s vyšším BMI, vyšším diastolickým tlakem v 2. trimestru a ve větším procentu byly kuřačky nebo stopkuřačky a měly vyšší incidenci indukovaných porodů. V podsouboru žen s GDM léčených inzulínem, případně obézních či s přetrvávající poruchou glukózové tolerance postpartum byly ve větší míře nalezeny UZ abnormality, vyšší incidence indukce porodu a sekcí. U obézních bylo navíc horší Apgar skóre dítěte a abnormality v pH pupečníkové krve. Závěr: Ze zatím zpracovaných dat lze usuzovat, že ženy s GDM s vyšší glykémií nalačno stanovené při oGTT testu ve 2. trimestru těhotenství a s vyšším BMI (potažmo obezitou) mají vyšší rizika periporodních morbidit, než samotná skupina gestačních diabetiček, a by měly být tudíž gynekology a porodníky ve zvýšené míře sledovány. Výzkum by podpořen programem specifického výzkumu LF MU (MUNI/A/1426/2015).
|