| Popis |
Úvod: S přibývajícím věkem stoupá výskyt geriatrických syndromů - včetně poruch stoje a chůze, včetně pádů. Cíl a metodika: Studie dat byla zaměřena na provedení analýzy a srovnání stupně poruch mobility a pádů mezi třemi různými věkovými podskupinami (65-74 r .; 75-84 r. a 85+ r.) a porovnal výsledky mezi nimi. V letech 1997 a 2014 let jsme léčili celkem 12.210 starších pacientů průměrného věku 80,5 ± 7,0 r. (Rozmezí 65 až 103 r.) Hospitalizováni byli na oddělení geriatrie. Všichni byli akutně přijati cestou RZP nebo LSPP ze spádové oblasti města Brna se 120.000 obyvateli. Ve všech případech byla po přijetí uplatněna a použita geriatrická rehabilitace. Snažili jsme se analyzovat její vliv na klinický stav nemocných jako nástroj lékařské péče. Výsledky: 4,561 osob z přijatých(37,4%) byli plně mobilní a bez pádů v anamnéze. Stoupající imobilita v kombinaci s rostoucím věkem (p 0,001), je zřejmá. Jejich výskyt ve výše uvedených věkových různých skupinách se podle věku a pohlaví člení takto: (ženy a muži): 22,0%, 27,8%, 39,9% a 20,5%, 27,0%, 36,1% a imobilita 26,4%, 29,3%, 42,5% a 30,3%, 30,1%. Věkový cut-off pro jejich výskyt založený na ROC analýze je pro ženské pohlaví 83.5-84.5 r. a muže 78.5-82.5 r. Objevují se rozdíly mezi muži a ženami od 75. roku věku, kdy ženy jsou méně mobilní než muži. Oba faktory pokles ADL a pokles mobility poruchy za následek sníženou přežití. poruchy mobility jsou často spojeny s inkontinencí a demencí. Srovnávali jsme ADL testy při přijetí a propuštění jako model vlivu rehabilitace. Závěr: Naše studie poskytuje užitečné epidemiologické údaje a zkušenosti o výskytu imobility, pádech a dalších geriatrických syndromech během hospitalizace. Tato studie naznačuje potřebu větší geriatrické rehabilitace a to jak pro zlepšení nebo zachování mobility, lokomoce a tak i udržení soběstačnosti při akutních hospitalizacích ve zdravotnických zařízeních s akutní péčí u nemocných vyššího věku.
|