6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Přehledové a vzdělávací texty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Vznik a rozvoj nádorového onemocnění je několikastupňový a obvykle dlouho trvající proces, v jehož průběhu prodělávají normální buňky genetická poškození. Tato skutečnost společně s dědičnými předpoklady vede k manifestaci transformovaného fenotypu. Při charakterizaci maligního nádoru se však nelze omezit jen na vlastní transformované buňky, ale je třeba vzít v úvahu také fakt, že nádor představuje vysoce komplexní tkáň, jejíž důmyslnost a uspořádanost podle některých autorů převyšuje tu, kterou pozorujeme u většiny normálních tkání. Základním kamenem takové tkáně je vlastní nádorový parenchym, který iniciuje a řídí vývoj onemocnění. Neméně důležitou složkou je ovšem nádorové stroma, které má zejména výživovou a podpůrnou funkci. Zahrnuje především buňky imunitního systému, endoteliální buňky, fibroblasty, případně nádorové kmenové buňky. Nádorové stroma vytváří mikroprostředí nezbytné pro nádorové buňky a pomocí řady mechanismů ovlivňují rozvoj a růst primárního nádoru. Na základě těchto znalostí definovali Weinberg a Hanahan v roce 2000 šest hlavních znaků definujících maligní nádor. Patří sem soběstačnost v produkci růstových signálů, necitlivost k signálům zastavujícím buněčný cyklus, poškození apoptózy, neomezený replikační potenciál, schopnost angiogeneze a tvorba metastáz. Takto nadefinované hlavní znaky maligního nádoru byly po dlouhou dobu široce akceptovány a postupně se z nich staly informace učebnicového charakteru. Nicméně pokrok v oblasti nádorové biologie v posledních deseti letech vedl k tomu, že stejní autoři revidovali v roce 2011 tuto zásadní práci a doplnili ji o další 4 znaky: deregulace energetického metabolizmu, únik před imunitním systémem, genomová nestabilita a mutace a nádorem vyvolaný zánět, přičemž poslední dva označili jako takzvané znaky podmiňující. |