BCR-ABL1 onkogen je považován za hlavní spouštěč iniciace a progrese CML (1). Pro léčbu CML se používají tyrozinkinázové inhibitory (TKI), které jsou cílené právě proti BCR-ABL1. Pacienti léčení imatinibem a jinými TKI dnes dosahují dlouhodobé léčebné odpovědi. Nicméně aktuální poznatky ukazují, že leukemické kmenové buňky (LSC) často přetrvávají i během léčby a mohou být zodpovědné za selhání léčby a relaps. Výzkum na poli CML se proto zabývá jednak detekcí zbytkové nemoci, a také samotnou charakterizací LSC.
Detekce zbytkové nemoci je důležitá pro posuzování odpovědi pacientů na léčbu, přičemž dosažení co nejvyšší citlivosti stanovení je důležité zejména pro posuzování pacientů vhodných pro vysazení TKI. Na základě výsledků studií jako EURO-SKI je možné očekávat zvýšený zájem o vysazení TKI, přičemž je vhodné, aby pracoviště disponovalo co nejcitlivějšími metodami umožňující detekci BCR-ABL1 pro selekci nejvhodnějších pacientů.
Z literatury nyní víme, že v době selhání a progrese byly u pacientů odhaleny mutace i v jiných genech, než je samotný BCR-ABL1. Tyto mutace však ve většině případů nejsou nalezeny v době diagnózy. Otázkou tak zůstává, jestli se tyto mutace vyskytnou až během léčby, nebo jsou přítomny již ve velmi malé (nedetekovatelné) frekvenci i v době záchytu. Na základě spolupráce s Prof. Valentem (Vídeň) jsme nedávno potvrdili, že je možné odlišit LSC od normálních hematopoetických buněk (hematopoietic stem cells, HSC) na základě exprese CD26 povrchového antigenu (publikace v přípravě). To nám nyní umožňuje izolovat samostatně populace LSC a HSC buněk a studovat rozdíly v jejich biologii. Právě mutační analýza vysoce koncentrovaných (vysortrovaných) zdravých a leukemických kmenových buněk nám může odhalit, jestli se zmíněné mutace vyskytují v minoritních klonech již v době diagnózy.