Zrakovou ostrost některých pacientů není možné měřit subjektivními metodami a je nutné použít objektivní metodu. Touto metodou je například metoda sVEP. Tato metoda umožňuje vyhodnotit zrakovou ostrost i u pacientů, kteří nekomunikují nebo nespolupracují. Naším cílem je vyhodnotit a ověřit spolehlivost této metody vzhledem ke standardní subjektivní metodice za použití Snellenových optotypových tabulí.

Výsledky

Určení zrakové ostrosti je významným úkonem v praxi oftalmologa nebo otpometristy. Metoda sVEP umožňuje pomocí strukturovaného podnětu rychlé objektivní vyšetření zrakové ostrosti u pacienta s i bez očního onemocnění. Náš výzkumný soubor jsme rozdělili na dvě části. V první části jsme opakovaně měřili zrakovou ostrost u jednoho jedince objektivním způsobem metodou sVEP a následně subjektivním způsobem na optotypu Snellen logaritmicky a s použitím Landoltových kruhů. V druhé studii jsme změřili zrakovou ostrost vždy dvakrát oběmi metodami (sVEP i Snellen) celkem u 32 subjektů bez oční patologie. Výsledky ukazují, že se liší průměrné hodnoty zrakových ostrostí (sVEP vs. Snellen) na statisticky významné hladině v obou souborech (T-test, p < 0,01, resp. Wilcoxonův test, p = 0,02 u druhého souboru). V druhé studii jsme dále zkoumali korelaci mezi prvním a druhým měřením u metody sVEP a zjistili jsme, že obě měření spolu významně pozitivně korelují (Spearmanův test, p < 0,05, r = 0,69). Naopak mezi průměrnou hodnotou měření metodou sVEP a Snellen jsme korelaci neprokázali (Spearmanův test, p > 0,05, r = 0,15). Objektivní měrní zrakové ostrosti pomocí metody sVEP je validní a spolehlivé vyšetření nicméně doporučujeme ho provádět pouze v případě, kdy není možné realizovat subjektivní měření zrakové ostrosti, tj. u dětských pacientů, mentálně retardovaných, simulujících nebo disimulujících pacientů.

Publikace