Očkování funguje na vcelku jednoduchém principu – ukáže tělu to, co jej potenciálně ohrožuje. Může to být samotný oslabený patogen (bakterie či virus), patogen usmrcený, nebo se může jednat jen o jeho přesně definovanou část. Tu si tělo dobře prohlédne a naučí se proti ní bránit – tvorbou protilátek a paměťových buněk. Ty pak vyčkávají, až daný patogen potkají „na ostro“. A protože už vědí, co na něj platí, zahájí proti němu účinnou, a hlavně velmi rychlou a cílenou imunitní reakci.
Výhodou očkování je pak nejen ochrana samotného očkovaného, ale zejména kolektivní imunita, která vzniká při dostatečné proočkovanosti populace. Ta pak díky nižšímu počtu rezervoárů – lidí, které je možné nakazit – zpomaluje šíření viru v populaci a chrání tak i osoby, které se z nejrůznějších důvodů očkovat nemohou.
A teď zpět k vakcíně proti Covid-19.
Přestože v počátku vzbudily nové vakcíny vlnu obav, masivní očkování, které celosvětově probíhá, má zatím výsledky více než příznivé.
Nejenže vakcíny dosahují vysoké účinnosti v ochraně před rozvinutím nemoci – od 70% účinnosti u očkovací látky společnosti Astra-Zeneca, přes 94,1 % u Moderny, až po avizovaných 95 % u vakcíny od Pfizeru a BioNTechu (pro srovnání - např. u vakcín proti chřipce se běžně jedná jen o přibližně 67 %). O něco nižší, ale přesto nezanedbatelnou účinnost, mají vakcíny již po první dávce. Z poslední studie, provedené vědci z Public Health England a University of Oxford, také vyplývá, že i snižují pravděpodobnost potenciálního šíření infekce naočkovaným. Podle Mikea Weekese, specialistu na infekční choroby z Cambridge University, přibližně čtyřnásobně. Zjednodušeně řečeno – vakcíny z velké části zabraňují i bezpříznakovým průběhům. Očkováním tedy nechráníte pouze sebe, ale i svoje okolí.
Navíc se ukazuje, že lidé, kteří i po očkování onemocněli, měli výrazně nižší virovou nálož. S tím jde ruku v ruce i mírnější průběh a výrazně nižší pravděpodobnost nutnosti hospitalizace. U osob nad 80 let až o 80 %.
Čím větší procento populace je proočkováno, tím více je zřejmé, že právě vakcíny jsou správným řešením pro cestu z krize. Oproti třeba tzv. „promořování“, které v mnoha zemích znamenalo velké ztráty na životech. U osob, které infekci prodělaly, navíc zajistilo jen poměrně krátkodobou a nepříliš silnou imunitu s nízkým titrem protilátek. Ta, na rozdíl od imunity po vakcinaci, totiž nemusí být dostatečná proti novým mutacím, které se nyní hojně objevují. Člověk se tedy může během pár měsíců nakazit znova.
Autorem textu je Studentská komora AS LF MU.
