Akademická cesta Lenky Bešše začala v roce 2014, kdy dokončila své doktorské studium v oblasti onkologie na Lékařské fakultě v Brně. V té době se v Brně setkala s Christophem Driessenem ze St. Gallen Hospital, který přijel do Brna přednášet. Náhodné setkání vedlo k tomu, že Lenka Christophovi představila vilu Tugendhat, která ho natolik zaujala, že jí nabídnul místo ve své laboratoři ve Švýcarsku. Čerstvě po svatbě se tak Lenka a její manžel Andrej rozhodli této vzácné nabídky využít. Andrej, který byl v té době prvním ročníku doktorského studia na MU, byl z nabídky nadšený. Zapsal se na Univerzitu v Curychu a znovu začal své doktorské studium v novém prostředí.
Ve Švýcarsku se Lenka zaměřila na výzkum mnohočetného myelomu a mikroRNA. Přizpůsobila se specializaci svého nového šéfa, což se ukázalo jako vzrušující a produktivní doba. Po dvou letech v roli postdoka a po stáži na University of Florida dostala Lenka nabídku stát se vedoucí laboratoře. Nabídku přijala, i když přechod z kolegyně na vedoucí pozici byl náročný. Vytvořila ale v laboratoři pozitivní prostředí otevřené komunikace a vzájemného respektu. Andrej k Lenčině nové roli poznamenal: "Pokud jste partneři, jste si rovni. Ale šéfem se stanete díky tomu, že jste leader a víte více než ostatní. Lenka splňovala oba tyto body."
Na začátku jejich oddanost práci nechávala málo prostoru pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Příchod dětí však přinesl výrazné změny. Andrej a Lenka přizpůsobili své pracovní plány, aby byli efektivnější, a zajistili si kvalitní čas pro rodinu. Děti jim poskytly přirozenou přestávku od práce a větší životní rovnováhu.
Lenka oceňuje svého tehdejšího šéfa především za to, že jim dal absolutní svobodu ve výzkumu jejich vlastních vědeckých nápadů: "Tuto svobodu, kterou nám tehdy dal, jsme pak předali našim pregraduálním i doktorským studentům. Svoboda rozvíjet své vlastní myšlenky a nápady. To je to, co se mi opravdu líbí," řekla. Andrej zdůraznil, že pro úspěšné vedení laboratoře je klíčová zvědavost a vzájemná důvěra.
Po devíti letech ve Švýcarsku se rozhodli vrátit zpět do České republiky. Nikdy jsme nebyli Švýcaři a naše děti by také byly cizinci. Bylo na čase vybudovat si kariéru v Česku a umožnit dětem naučit se rodný jazyk a vybudovat si vztahy s prarodiči a rodinou," vysvětlila Lenka.
Po návratu si Lenka všimla rozdílů v nezávislosti výzkumu a financování. Švýcarské granty je sice těžké získat, ale jakmile je získáte, máte více důvěry, svobody a nezávislosti. Někdy jsou lidé příliš soutěživí a odmítají s vámi spolupracovat. Českém akademické prostředí je příjemnější v tom, že se můžete potkávat se spoustou odborníků a natrefit třeba na experta, který sedí ve vedlejší kanceláři. Andrej poukázal na strukturované doktorandské programy ve Švýcarsku a přínosy evropského networkingu. "Švýcaři mají vysoké životní standardy a proto se neradi hlásí na doktorandské nebo postdocké pozice. Raději pozvou lidi z jiných zemí," poznamenal Andrej. Lenka doporučila všem, kdo ve Švýcarsku hledají takové pozice, aby byli vytrvalí a využívali networkingu. "Buďte vytrvalí, volejte a pište lidem. Kontaktujte například asociaci CometX, která spojuje české, slovenské a polské expaty a profesionály ve Švýcarsku, podporuje dlouhodobá partnerství a sdílí informace, aby podpořila naše talenty světové úrovně na jejich švýcarské cestě" zdůraznila.
Cesta Lenky a Andreje nám nabídla cenné postřehy k výzvám v jejich kariéře v lékařském výzkumu. Jejich zkušenosti podtrhují důležitost komunikace, spolupráce a vyváženého přístupu k práci a rodinnému životu. Jejich příběh je svědectvím o síle využívání příležitostí, přizpůsobování se novému prostředí a udržování silného podpůrného systému jak v práci, tak doma. Jejich vyprávění tak může inspirovat budoucí vědce, aby přijali výzvy, podporovali silné profesionální vztahy a odhodlaně sledovali své vášně.
Hostem další Snídaně s Vědcem bude 10. září 2024 v 8:00 Stjepan Uldrijan. Sejdeme se opět v knihovně Univerzitního kampusu.