Jaká je vědecká stáž v prestižním OIST, když v Japonsku řádí tajfun?

Jak vypadá tvůj běžný den mimo pracovní dobu? Jaké aktivity ráda podnikáš nebo jak trávíš volný čas na Okinawě?

Po prvním týdnu v Okinawa Institute of Science and Technology (OIST) musím uznat, že těch běžných dnů ještě příliš mnoho neproběhlo. A to hlavně kvůli tajfunu (tropická cyklóna), který je charakteristický přetrvávajícím deštěm, a hlavně silnými větrnými proudy, a tak je vycházení z domova za účelem jak práce, tak rekreace nebezpečné. Většinu těchto dní tedy tvořil provizorní „home office“. Kromě toho se pomalu seznamuji s prostředím a poznávám nové tváře, hlavně jiné stážisty. Se spolubydlícími a ostatními studenty trávíme hodně společného času. Když se počasí trochu uklidní, tak se chodíme procházet okolo kampusu apod. Až se počasí trochu vyjasní, tak bych se ráda podívala víc po ostrově – konkrétně bych chtěla zkusit potápění nebo surfování.

Jaké pociťuješ největší rozdíly ve stravování a jídelních návycích mezi Japonskem a ČR? Existuje nějaké jídlo nebo specialita, která tě překvapila?

Rozdíly ve stravování mezi Japonskem a ČR jsem měla možnost poznat už v letadle z Taipei do Okinawy, kde byly servírovány typicky nudle různých druhů. Já osobně mám japonskou a celkově asijskou kuchyni velmi ráda, musím však uznat, že některá jídla jsou pro mě až moc ostrá. Většina jídel se tedy skládá z nudlové přílohy, mořské řasy a například krevet! A samozřejmostí je používání hůlek ke stravování, a to u všech jídel – postupně se tedy sžívám i s nimi. Zatím jsem měla možnost ochutnat pouze pár okinawských specialit, a to byly „Okinawa Soba“, nudle vyráběné na tomto ostrově ve speciálně ochuceném vývaru, a „Chinsukō“, což je typická sladká sušenka od dob království Ryukyu.

Jaká byla tvá první interakce s místními obyvateli? Jaké kulturní rozdíly nebo tradice jsi si všimla a co tě na nich překvapilo?

S místními obyvateli jsem se poprvé setkala už na letišti při imigrační kontrole, kde jsem se všemi v pořádku dorozuměla v angličtině. S obyvateli vesnice Tancha, která je v blízkosti kampusu OIST, se však dorozumívá už hůře. Jinak je celý kolektiv OIST mezinárodní, takže domluvit se anglicky není problém. Obecně bych však řekla, že zde panuje jistá disciplína, pokora a slušnost. Zatím jsem si všimla jen jednoho celkem velkého rozdílu, a to že se tradičně chodí na levé straně (podle jízdy aut), takže na to se snažím vždy na chodbě myslet! Ráda bych pak zmínila ještě jednu spíš kulturní tradici, a to umístění postaviček „Shisa“, odvozených z čínských lvů, na římsách místních budov. Obvykle jsou ve dvojici a slouží jako ochránci před špatnými silami.

Jaké jsou tvé dojmy z každodenního života na Okinawě? Jak se liší od života v Brně?

Přestože jsem ještě nepoznala „originální“ zážitek z každodenní života na Okinawě, tak už jsem několik rozdílů zpozorovala. Myslím, velkou část těchto rozdílů je kvůli prostředí a povaze OIST, které tvoří pomyslnou bublinu, co nás odděluje od ostatních obyvatel Okinawy. Překvapilo mě, že dny jsou tu trochu pozvolnější, nejspíš kvůli nestandardní situaci tajfunu. Je však pravda, že pracovní dny začínají až od deváté hodiny ranní a dál trvají pracovní hodiny do půl páté odpoledne. Také musím zmínit, že všichni studenti, vědci a jiní občani jsou velmi vstřícní a nápomocní. Má každodenní náplň se tu zpravidla velmi liší, poznávám tak však mnoho nových tváří, technik a úkolů.

Jak se vypořádáváš s jazykovou bariérou ve svém osobním životě? Jaké jsou tvé zkušenosti s komunikací a porozuměním místním obyvatelům?

Zatím se s jazykovou bariérou příliš neperu, angličtinu mám celkem už zažitou, a to nejen díky tvoření SOČ v angličtině. S mými spolubydlícími si povídáme na denní bázi, občas samozřejmě hledám anglický překlad pro česká slova, ale pro to má každý pochopení. Díky tomu si anglický jazyk procvičuji každý den, a tak pak hovořím mnohem plynuleji. Jak už jsem zmínila, tak naprostá většina zaměstnanců OIST rozumí anglicky, takže s nimi komunikuji bez problémů. Mimo OIST však angličtině příliš mnoho Japonců nerozumí, proto mám naučená základní slova japonského slovníku – i bez nich se však člověk vždycky nějakým způsobem dorozumí 😊.

Jaké jsou tvé zkušenosti s navazováním nových přátelství v Okinawě? Bylo snadné se skamarádit v novém prostředí?

Přestože jsem na Okinawu přiletěla teprve před týdnem, tak už jsem se zde stihla skamarádit. Určitě záleží člověk od člověka, ale i když nejsem ten nejvíc společenský, tak jsem se bez problému seznámila s novými lidmi. Jak již bylo zmíněno, tak všichni jsou v OIST velmi přátelští a nápomocní, díky tomu se jednoduše dáte do řeči s kýmkoliv (včetně pracovních kolegů). Také je tu velmi silná komunita jednotlivých skupin, jako jsou Ph.D. studenti, stážisti nebo post-doktorandi, ve kterých se každý nováček najde! S ostatními studenty se často setkáváme v našich „apartmánech“ (kolejích) a hrajeme společenské hry nebo si povídáme o našem výzkumu či osobním životě.

Jaké jsou podmínky ubytování pro stážisty na OIST institutu? Můžeš popsat, jaký typ ubytování ti byl poskytnut a jak se ti líbí tvé aktuální bydlení?

Ubytování pro stážisty v OIST je součástí uzavřené smlouvy čili pokud je student přijat na studentskou stáž, je mu zároveň zařízeno i ubytování. V kampusu OIST je hned několik ubytovacích komplexů, já jsem konkrétně ubytována v „The Gardens“ (jiné názvy jsou např. „Village Center“, „West Court“ atd.). Apartmány jednotlivých komplexů jsou uzpůsobené pro tři spolubydlící se společnými prostory a soukromou ložnicí. Musím určitě zmínit, že komplexy jsou velmi moderní a krásně zařízené! Můj pokoj má také menší výhled na oceán, proto bych nemohla být spokojenější. Také je na Okinawě speciální systém recyklování odpadu, proto je zde velmi čisto.

Máš možnost cestovat po Okinawě nebo navštěvovat okolní místa? Která místa jsi již navštívila a která máš ještě v plánu? Jaká byla tvá nejzajímavější cestovatelská zkušenost?

V uzavřené smlouvě s OIST je zahrnut zdarma „OIST Shuttle Bus“, který má trasy jak přímo v rozlehlém kampusu, tak i v jeho okolí. Tímto autobusem se studenti dostanou do blízkých měst, kde se nachází větší supermarkety a jiné služby. Bohužel je autobus v provozu jen v pracovních dnech, a tak se o víkendu mohou studenti dopravovat pouze autem. Hromadná doprava bohužel není na Okinawě nejlépe vyvinuta, proto se zde opět nejlépe člověk pohybuje autem. Okinawa má určitě spoustu kulturních památek a krásných míst, která bych chtěla objevit! Zatím jsem měla možnost pouze nakouknout k oceánu na nejbližší pláži, chtěla bych však navštívit i známější pláže, jako je např. „Diamond Beach“, nebo potápěcí místa, konkrétně „Blue Cave“. Nejvíce mě tedy zajímají krásy podmořského světa – různé druhy ryb, korálů a rostlin, které při potápění lze pozorovat. Dále bych se chtěla podívat na řadu starověkých hradů, chrámů anebo na velmi populární akvárium „Okinawa Churaumi Aquarium“.

Více článků

Přehled všech článků