Nápis Masarykova univerzita zasazený na štítu fakulty v rudém poli fontem z dílny umělce Marka Pistory skrývající v sobě nejen odkaz na funkcionalistickou minulost města Brna, ale také jest symbolem demokratické rovnosti, se ještě topil v mlze, když se před vstupem na Lékařskou fakultu začal shromažďovat hlouček studentů. Neohroženě překonali první překážku, kterou bylo náledí na chodnících, a zodpovědně dodržujíc ústní a nosní krytí, čekali u vchodu, co jim Den s medicínou přinese. Zašijí dnes krvavou ránu? Zkusí si laparoskopický trenažér? Otázky visely ve vzduchu a protrhávaly teplý opar, kterým se studenti obtiskli na skleněné průčelí budovy.

Příhodně, po vzoru mitózy, se ze čtyř studentů stalo osm a z nich zase šestnáct. Čas se chýlil k zásadními okamžiku: vpuštění. Na pět desítek odvážlivců disponujícími po kapsách a v mobilních zařízeních potvrzením o O-N-T bylo vpuštěno do budovy. Uvítací četa nekompromisně kontrolujíc O-N-T potvrzení odměnila příchozí taštičkou s poctivou náloží informačních prospektů laskavě poskytnutých studijním oddělením, plánem dne a sladkým překvapením na dně. Barevné puntíky na taškách studenty nejen zdobily, ale potajmu i rozřadily do skupin, které určily jejich dnešní osud (rozuměj - pořadí v jakém stanoviště navštíví).

Na uvítací ceremonii pořádané v aule byly studentům rozesetým od sebe v minimální vzdálenosti křídel orla skalního představeny kurzy Juniorské akademie, možnosti zapojení do výzkumu a nabídnuta pomoc vedení při psaní prací SOČ. Návštěvníci si mohli vybrat nejen z nabídky prezentovaných studijních oborů, ale také čtyř typů pečených závinů.

Více o pracích SOČ Aktuální nabídka kurzů

První rozstřel na stanoviště nastal po půl desáté. Na cestě do konečné stanice „Už se stali jedněmi z nás“ se tyčilo pět zastávek: Anatomický ústav, SIMU, Porodní asistence, Zdravotnické záchranářství a Fyziologický ústav. Na stanovištích již přešlapovali průvodčí, představitelé daných oborů, a jejich entuziastičtí pomocníci připraveni zkapalnit své nadšení z univerzity a univerzitního života a v čistých sklenicích to předestřít před zájemce o studium na jejich Alma mater.

Úkolu představit obor v šibeničním časovém limitu padesáti minut se zhostilo každé stanoviště po svém. Účastníci tak mohli vidět pestrou škálu aktivit od skládání člověka z kostí, měření rychlosti oka až po rychlý zásah při akutním krvácení. Odpočítávání započalo a první stanoviště za sebou zavřelo dveře.

„Sedněte si k počítačům, zkusíme, jaké máte reflexy,“ zaznělo po poučení o bezpečnosti na stanovišti Fyziologický ústav. „Uslyšíte-li zvuk, stiskněte enter, stroj vyhodnotí reakční dobu.“ Přestože na počítačích tráví naše generace mnoho času, úkol to není úplně nejsnazší. Na obrazovce se začnou objevovat obrazce, nyní tedy studenti zjišťují, jak jim slouží oči. Z druhé místnosti sem proniká pípání. Když nakoukneme přes pootevřené dveře, vidíme studenty shromážděné dokola kolem stroje měřící tlak. „Zvedněte ruku, vidíte, malé vychýlení. A teď odečtěte 100-7-17. To už je výraznější.“ Teď už návštěvníci vidí, že stres skutečně výrazně ovlivňuje dění v jejich těle. Úžasné, co o nás prozradí moderní přístroje. V další části se studenti sami učí si tlak změřit. Mohou přes tlukot svého srdce dobře rozpoznat puls kolegů? Je tu toho ještě mnoho, ale neprozrazujme. Kdo byl, ví, kdo nebyl, bude mít na co se těšit v lednu. 😊

Dvoufázový úkol čekal na stanovišti v anatomickém muzeu profesora Karla Žlábka. Návštěvníci měli za úkol složit kostru člověka. Aby to ale neměli tak lehké, některé kosti chyběly. Aby je získali, museli plnit různé úkoly, jejichž zadání bylo poschováváno na sloupech tyčících se na chodbě ústavu. Pokud by ústavem v tuto chvíli někdo procházel, musel by pohled na návštěvníky přeříkávající z paměti básničky, dělající artistické kousky na jedné noze, zavinující se v dece a přenášející kosti z archivu do pracovny, budit mnoho otázek. Je ale sobota a my jsme tu sami. Pod odborným vedením paní doktorky Bretové a paní doktorky Dzetkuličové tak mohou studenti touto interaktivní formou procvičit anatomii lidského těla a na chvíli si vyzkoušet, jaké to je být studentem anatomie.

Když vyjdeme po kovovém schodišti o patro výš a obkroužíme kyslík produkující ostrůvek s flórou, dostaneme se na hlavní chodbu. Odtud je to přesně 214 průměrně dlouhých lidských kroků k výtahu, který nás vyveze do třetího patra na stanoviště Zdravovědy. Za prvními dveřmi sídlí skupinka Zdravotnického záchranářství. Nahlédnu dovnitř a vidím cosi, co připomíná místo činu. Uprostřed koberce leží figurant s krvácivým zraněním a okolo něho jsou obsypáni návštěvníci bedlivě sledující situaci a naslouchajíc pokynům lektora jsou připraveni okamžitě zasáhnout. Vzájemnou kooperací, nepanikařením a rozhodnými kroky je zachráněn lidský život. Místnost je plna zdravotnického zařízení, tomu všemu dominuje ohromný batoh, ve kterém je velká spousta pomůcek pro záchranu lidského života. Také mnoho obvazů a dlah. Studenti si zkoušejí vázací techniky. "Pořádně to utáhni," slyším ze všech koutů. "Jak rád říkám," ukončí program pan magistr Pospíšil, "každé krvácení jednou přestane. A záleží jen na vás, z jakého důvodu to bude."

Na stanovišti porodní asistence to žije, zatímco vpředu je studentům vysvětlováno samovyšetření prsu, při kterém si mohou zkusit sami nahmatat nález na modelu, v zadní části se rodí. Ano, slyšíte dobře! Porodní asistentky učí návštěvníky vést porod a vedou jejich prsty tím správným směrem. Porodu se nebojí ani mužské osazenstvo, které si sem tam zkouší porodit dokonce dvakrát. Formou pomůcek je tak možné proniknout do systému péče o ženu a dítě v těhotenství, před a během porodu a porozumět gynekologické prevenci. Modely jsou reálné a tak je leckteré oko dojato, když je na svět přivedeno modelové dítě. Místností se line hřmotný potlesk. Dokáží návštěvníci také bezchybně zavázat šátek? To zjistíme každou chvílí.

Fotografie byla pořízena v prostorách SIMU. Simulační centrum Masarykovy univerzity je spolufinancováno z Evropských strukturálních a investičních fondů.

Simulační centrum je jako bonboniéra, je tu toho tolik, že je těžké zvolit jen jednu místnost a jen jeden přístroj. Člověk by si chtěl prohlédnout vše a vše si vyzkoušet. Začínáme tedy prohlídkou centra a jdeme na urgentní příjem, kterým nás provádí paní magistra Divišová. Společně prozkoumáváme sály, JIP, standard a velín u jednotky intenzivní péče. Studenti jsou ohromeni technikou a nadšení ještě stoupá, když zjistí, že si mohou na přístroje i sáhnout a vyzkoušet si nějaký zákrok. Vyšetřují sono břicha, ovládají laparoskopický trenažér, prohlížejí si inkubátor a CT. Při zajištění dýchacích cest se učí ovládat Laryngoskop. Je tu toho tolik, že se to zkrátka nedá za 50 minut stihnout!

Více o akci Den s medicínou

---

Více článků

Přehled všech článků