Pod oddělením vzdělávání místní nemocnice mají malé simulační centrum se dvěma simulačním místnosti, v případě potřeby třetí vyrobí z debriefingové např. pro EPALS. V některých ohledech to byla stáž trochu na ruby - vzhledem k neporovnatelné velikosti obou center šlo o sdílení rozdílných přístupů, zkušeností, ale i obohacení rozdílných náhledů na vedení scénářů a diskuzi nad potřebností technika a jeho náplní práce. Díky širokému portfoliu kurzů pod záštitou ERC došlo i na sdílení tipů a triků z této oblasti a obohacení simulacemi in situ, které jsou v místní nemocnici běžné. 

Jsem velmi ráda, že jsem mohla vyjet a předávat své zkušenosti nejen stážistům u nás jako dosud, ale i jinde. A ač to na první pohled nemusí vypadat, i já jsem se mohla plno naučit a uvědomit si. Třeba to, jak jsem ráda za náš AVIT/IT tým, který řeší plno problémů jedním klikem. Já řešila obyčejný problém 2 dny s místním technikem z univerzity, než jsme přišli na to, jaká banalita nám působila vrásky. Také jak moc nám pomáhají naprogramované scénáře využívat potenciál figuríny. Velkou část stáže jsem místním programovala jejich scénáře a společně jsme pak procházeli, co jejich figuríny umí a co mohou do simulací zahrnout.

Vnímala jsem z jejich zpětné vazby, že je to pro ně velké ulehčení a mohou se soustředit i na jiné věci než jen změnu vitálních funkcí. Zajímavým zážitkem pro mě byly i simulace studentů 4. ročníku sestry, které (ano, byly to prakticky výhradně ženy) si simulace pro spolužačky připravovaly navzájem, a tak si musely celou problematiku probrat obšírněji. U simulací pro juniorní doktory mě zase zaujalo, jak pracují s místními podmínkami - v jedné fázi simulace bylo potřeba zavolat odborníka z Reykjavíku, který ale nebyl dostupný a museli si uvědomit, že dalším postupem je volat na konzultaci do Dánska či Švédska. Během chystání kurzů ERC se mi velmi líbil trik s gumičkou na ruce figuríny, pod kterou uchycovali žilní kanylu a nepokrytě jsem jim záviděla množství paruk, které vyčarovaly rozdílné podmínky stáří pacienta. Dál mě zaujalo využití trychtýře napojeného na kyslíkovou hadici u dětí místo nebulizační masky (když ji nesnesou) a také ukázka předchůdce LM, která se stále vyskytuje v některých starších záchrankách. Třešničkou na dortu byly historky z převozu pacientů např. z Grónska. Loučení bylo těžké, ale s malým příslibem, že se potkáme zase třeba na návštěvě u nás.