Komise experimentální kardiologie

Historie

Konference Experimentální Kardiologie (KEK) byla poprvé organizována roku 1972 Pavlem Braveným a Bohuslavem Ošťádalem. Byla zamýšlena jako neformální a nezávislá společnost vědců zabývajících se některou z oblastí kardiologie. Počátečním impulzem pro založení této pracovní skupiny byla absence takové platformy, kde by se mohli setkávat a diskutovat jak experimentální, tak kliničtí kardiologové. Druhým, skrytým důvodem, bylo politické klima v tehdejším Československu. Mnohým z vědeckých pracovníků i klinických kardiologů byly bráněno v publikování v zahraničních časopisech, nesměli se zúčastňovat mezinárodních konferencí, obzvláště těch konaných v zahraničí, nebylo možné pokládat základy k neformálním spolupracím, apod. Založení KEKu bylo tedy chápáno jako tichý protest proti těmto nepravostem.

Od prvopočátků byla setkání KEK organizována jako každoroční třídenní konference, střídavě v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Organizátoři se vždy snažili vybrat zajímavé místo, povětšinou ve venkovských lokalitách, oplývajících klidem a přírodními krásami. Jak je vidět ze seznamu předchozích setkání, tento model se ukázal být velmi vhodným a přežil již čtyřicet let. Tradicí je neformálnost setkání, otevřené, přátelské a plodné diskuse, zajímavá témata, nízký rozpočet a v neposlední řadě společenský program. Účastníci pracovních setkání KEK vždy oceňovali možnost seznámit se s posledními novinkami v experimentální i klinické kardiologii, přednést své vlastní výsledky a diskutovat o nich v přátelské atmosféře. Byla zde uzavřena mnohá celoživotní přátelství i četné cenné a plodné spolupráce.

Je potěšující, že ačkoliv se jedná o malou pracovní skupinu České a Slovenské Fyziologické Společnosti, přežilo toto seskupení jak roky temna, tak obrovské politické a společenské změny roku 1989 a dokonce i rozpad Československa.

Z přehledu témat, kterými se uplynulá setkání zabývala, je zřejmé, že se konference KEK věnovaly postupně všem aktuálním tématům experimentální i klinické kardiologie. Klíčová témata – ischemicko-reperfuzní poškození, elektrofyziologie srdce a arytmie, kardiovaskulární regulace, apod. – se ovšem v průběhu let vracela. Jubilejní čtyřicátá konference shrnula právě tato často diskutovaná témata.

Prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc.

S velkým zármutkem oznamujeme všem příznivcům Komise experimentální kardiologie, že nás opustil po krátké těžké nemoci jeden z otců této myšlenky prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc. I když v posledních letech na pracovní setkání KEK jezdíval zřídka, vždy nás dokázal obohatit svým nadhledem, brilantní schopností formulovat a podporou zajímavých, nových myšlenek. Budeme na něj vzpomínat s láskou a úctou.

Za Fyziologický ústav LF MU Marie Nováková

  Pavel Bravený - parte
(Pro stáhnutí klikněte na ikonu)

Prof. MUDr. Vladimír Geršl, CSc.

V hlubokém smutku si dovolujeme oznámit, že dne 20. října 2015 nás opustil po krátké, těžké nemoci Prof. MUDr. Vladimír Geršl, CSc. ve věku 69 let.

Celá jeho pregraduální a postgraduální vysokoškolská kariéra byla úzce spjata s rodným Hradcem Králové a s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Po promoci v roce 1970 nastoupil na Ústav farmakologie a zůstal mu celoživotně věrný. Půlroční stáž ve švédském Karolinska Institutet u mezinárodně uznávané farmakologické autority, profesora N. Uvnäse, probudila jeho zájem o kardiovaskulární farmakologii. Postupně se začal věnovat jedné z aktuálních farmakoterapeutických problematik osmdesátých a devadesátých let, a to kardiotoxicitě antracyklinových antineoplastik. Postupně se mu podařilo vytvořit širší výzkumnou skupinu, a to nejen ze spolupracovníků svého ústavu, ale i ústavu histologie, fyziologie LF, ale i z pracovníků Farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Z hlediska možnosti praktické využitelnosti jsou mezinárodně zvláště ceněny Geršlovy práce o účinnosti originálních chelátorů železa v kardioprotekci nežádoucích účinků antracyklinové chemoterapie, které vznikly ve spolupráci s kolegy z montrealské McGill univerzity. Výsledky těchto i dalších studií, které se zabývaly mechanizmy kardioprotekce, byly řešeny v rámci téměř tří desítek grantových projektů včetně výzkumných záměrů MŠMT a byly zúročeny v téměř stovce publikací kolektivu pod jeho vedením. Úspěšným završením jeho odborné práce se stalo vybudování Centra pro výzkum toxických a protektivních účinků na kardiovaskulární systém (projekt UNCE), ve kterém úspěšně pracuje celá řada jeho bývalých žáků.

Prof. Geršl stál dlouhá léta v čele Ústavu farmakologie nejprve jako zástupce přednosty a později jako jeho přednosta. Byl předsedou České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii ČLS JEP i předsedou oborové rady DSP Lékařská farmakologie. Svůj organizační talent osvědčil i ve funkci proděkana pro rozvoj, a to jak při realizaci řady fakultních investičních projektů (výstavba výukového centra, rekonstrukce fakultního areálu knihovny), tak při prosazování perspektivního univerzitního kampusu v areálu hradecké fakultní nemocnice, který byl otevřen v tomto roce. Svou širokou odbornost i diplomatické schopnosti uplatnil v řadě významných funkcí celospolečenského charakteru, kterými byl pověřen, ať již jako předseda Akademického senátu Univerzity Karlovy, Akademického senátu hradecké lékařské fakulty, jedné z oborových komisí Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví, nebo jako člen akreditační komise vlády ČR a místopředseda hodnotícího panelu Grantové agentury ČR, člen vědeckých rad Lékařských fakult v Hradci Králové a v Olomouci, brněnské Univerzity obrany apod.

O širokém uznání práce profesora Geršla svědčí i celá řada ocenění, např. medaile Ministerstva školství a tělovýchovy, medaile Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého, i královéhradecké Lékařské fakulty UK.

Pro řadu z nás však byl Prof. Geršl „náš Vladimír“, za kterým jsme chodili pro moudrou radu s našimi problémy odbornými, ale i soukromými. Byl výborným společníkem, ale i gentlemanem par excellence. Byl člověkem, který kolem sebe vždy šířil přátelskou nekonfliktní pracovní atmosféru a dokázal neuvěřitelným způsobem tmelit kolektivy a vytvářet pracovní „party“ lidí, kterým šlo o stejnou věc. Jsme vděčni, že jsme v životě mohli potkat tak vzácného člověka, který nám byl nejen dobrým učitelem i přítelem, ale především velkým lidským vzorem.

V našich vzpomínkách bude žít dál.

Michaela Adamcová, Martin Štěrba a kolegové

Ing. Attila Ziegelhöffer, DrSc.