(část pátá)
I ta čtyřletá existence univerzity v Brně (1778-1782) znamenala však v dějinách jeho kultury i v dějinách vzdělanosti na Moravě, zvláště v oboru medicíny, mnoho. Poprvé na ní byly zřízeny dvě stolice medicínského - chirurgického studia, které na olomoucké univerzitě neexistovaly, přesto, že požadavek, aby byla zřízena lékařská a právnická fakulta, byl předložen už císaři Karlu VI. v r. 1782.
Studium lékařství se skládalo z teoretických a praktických přednášek z anatomie a chirurgie (konaly se U Milosrdných bratří), z praktických cvičení porodních babic (probíhala i v češtině) a z dvouměsíčních demonstrací na mrtvolách. Zkoušelo se vždy po měsíci. Nešlo však ještě o samostatnou fakultu, obě medicínské stolice byly zřízeny v rámci fakulty filozofické. (Vedle ní tu existovala ještě fakulta teologická a samostatné studium práva - také ještě ne fakulta.) V Brně tehdy studovalo kolem 450 hochů. Vyučovalo se německy v nejrůznějších provizoriích, hlavně v klášterních, a čekalo se na novou budovu. Prvním rektorem v Brně byl doktor teologie a profesor morálky Václav Schanza.
Jak jsme již poznamenali, univerzitu Josef II. zrušil dříve, než se stačila přestěhovat do nově postavené vlastní budovy. Josefova vůle nepostihla jen Brno, ale snížil na lyceum také univerzity ve Štýrském Hradci (Graz) a v Innsbrucku.
Považuji za důležité alespoň stručně vysvětlit, proč byla vlastně univerzita z Olomouce přeložena do Brna. Marie Terezie, která v r. 1773 zrušila jezuitský řád, nebyla spokojena s tím, jak se v Olomouci velmi pomalu modernizuje (metodicky i obsahově) univerzitní studium. Až do svého zrušení ovládali totiž univerzitu jezuité, a ti se pochopitelně nechtěli zcela poddat světské moci. Tereziánské reorganizace přijímali s nevolí a liknavě. Těžce nesli i to, že němčina vytlačila z výuky latinu (právě tehdy se univerzita přeměnila na německý ústav). Protože vlastně nebyly důsledně prosazovány a dodržovány všechny vládní studijní předpisy, rozhodla se panovnice přesídlit univerzitu blíže Vídni a do samého střediska zemské vlády. Brno tedy bylo zvoleno proto, že bylo historicky královským městem, hlavním městem země Moravy, ale také městem s rozvíjejícím se průmyslem, kulturou a vzdělaností (hlavně v klášterech). Splňovalo už tehdy všechny podmínky a mělo všechny předpoklady potřebné k existenci vysokého školství (např. i ubytovací možnosti pro studenty). Dokonce - i když se značnými potížemi - dokázalo postavit samostatnou univerzitní budovu.
Učit se v ní však nezačalo, univerzita byla zrušena, ale myšlenka na ni zde už natrvalo zůstala.
Všechna následná léta, až do památného podepsání zákona o zřízení univerzity v Brně (28.1. 1919), jsou už vyplněna více či méně intenzivními boji o zřízení univerzity na Moravě. To, oč se nejrůznějšími možnými, postupně až nátlakovými i krajními prostředky bojovalo, byla samozřejmě univerzita, ale také její sídlo a nakonec i její národnostní charakter. Žádný z těch tří požadavků se neprosazoval jednoduše a snadno.
Pokud šlo o zřízení druhé univerzity (vedle pražské), vlekly se spory o počet fakult, pokud šlo o její sídlo, staly se na sto let rivaly Brno a Olomouc. Avšak nejostřejší (dokonce i krvavý) boj byl sváděn o to, zda to bude univerzita česká či německá.
Vypočítat v časopiseckém článku všechna ta desítky let se vlekoucí a stále opakující jednání, licitování, handrkování, zápasy vlád, parlamentů, rad... ale i demonstrace, nepokoje, manifestace, přečetné petice, nakonec i zoufalství i vandalství v ulicích města (nejen Brna) je nemožné. Ze stejných důvodů se vyhneme i jménům, připomeneme skutečně jen ta nejdůležitější, a to s vědomím, že za každým činem, dobrým či zlým, vždy stojí konkrétní člověk.
Je třeba mít na paměti, že celé další dějiny lékařských studií v Brně jsou neodmyslitelně spjaty s osudy univerzity na Moravě, která v té době byla spolu s Čechami a Slezskem součástí Rakouska. Proto tedy ještě jedno důležité připomenutí - jednacím i vyučovacím jazykem byla němčina a Brno bylo pociťováno jako německé město.
V r. 1782 zbývalo do založení brněnské univerzity 136 let. Čím během té doby Brno žilo, jak žilo, kdo v něm působil a pracoval, kdo město řídil...? To jsou naléhavě se vnucující otázky, jichž se okrajově také musíme dotknout.
Univerzity obecně jsou střediskem vzdělanosti. Poznamenali jsme, že se dobře rozvíjejí tam, kde mají širší zázemí - ekonomické i kulturní. Podívejme se ve stručném přehledu na stav středního a vyššího školství. Samozřejmě bylo německé. R. 1805 založil v Brně František I. filozofické učiliště. Navazovalo na gymnázium a připravovalo pro univerzitu. (Výuku zajišťovaly kláštery Staré Brno, Nová Říše, Rajhrad). V r. 1849 splynulo s gymnázii.
V r. 1850 zde bylo zřízeno technické učiliště. Prosadily ho moravské stavy přeložením Stavovské akademie (založena r. 1724) z Olomouce. Učily se na něm inženýrské vědy, tanec, šerm, jízda na koni, zemědělství a jazyky. Přesto, že mělo sloužit Čechům i Němcům, stalo se výhradně ústavem německým.
Od r. 1827, kdy byla znovu obnovena univerzita v Olomouci, usilovaly moravské stavy o její opětné přemístění do Brna. Marně. Znovu se o to pokoušeli brněnští měšťané, ale olomoucký obecní úřad si univerzitu ubránil. Hlavním argumentem bylo to, že "Olomouc je blízká souvislému německému území na severní Moravě a ve Slezsku a je lepší záštitou německé národnosti než Brno." Všimli jste si, kolikrát jsme už narazili na vztah česko - německý? Je to přirozené. Dostali jsme se do období, které známe z hodin dějepisu jako období tzv. národního obrození. Vzdělaní Češi se na svém historickém území začínají stále více prosazovat a chtějí počešťovat všechny oblasti života - školství, vědu i politiku. Zdá se to úkol nad síly a stále více se spojuje s existencí české univerzity v Brně.
| Doc. PhDr. Věra Linhartová, CSc |
| kabinet dějin lékařství LF MU |
(pokračování příště)