Tyfus břišní je závažné, výhradně lidské, onemocnění. Nastupuje v průměru 12 dní po nakažení (krajní hodnoty tzv. inkubační doby mezi nakažením pacienta a propuknutím choroby je 5 - 24 dní). Nástup rpbíhá cca 5 - 7 dní. V tomto období narůstá teplota až do vysokých horeček a narůstají bolesti hlavy (proto starší české jméno hlavnička). Období vysokých horeček trvá bez léčby antibiotiky 1-2, vzácněji tři týdny. Nemocný je přes den spavý, letargický, má nauseu, případně zvrací, jsou stále bolesti hlavy. V noci má děsivé sny, blouzní, může být nebezpečný sobě i okolí. Zpočátku má průjmy, později spíše zácpu. V rozvinutém stádiu choroby je pacient bledý až zažloutlý, má silně hnědě povleklý jazyk, čistící se charakteristicky ve tvaru V nebo W. Bývá povlak i na zubech a dásních.

Někteří nemocní mají kašel nebo krvácení z nosu, asi třetina má na začátku druhého týdne drobně skvrnitá růžová vyrážka (roseola). Není však dobře patrná. Teprve v dalším průběhu onemocnění se objeví bolesti břicha a krvavé průjmy, vyvolané zánětem střevní sliznice (především tlustého střeva) (5 - 10% pacientů). Zvlášť mohutná reakce je na tzv. Payerských placích, plošných nakupeninách lymfatické tkáně v blízkosti úponu okruží na střevo. Zde může dojít až k perforaci střevní stěny (zpravidla cca 1 cm pod vyústění tenkého střeva do tlustého), která i v dnešní době pacienta bezprostředně ohrožuje na životě. Před objevem antibiotik byla tato komplikace prakticky stoprocentně smrtná. Je nutno si představit, že stěna střevní je změněná v celé svojí ploše a může mít tendenci se současně protrhávat na více místech. V takové situaci není dost dobře možné je zašít, jako např. po úrazu.

U dětí (včetně novorozenců a kojenců) bývá průběh rychlejší a kratší, je však častější jako komplikace hnisavý zánět mozkových blan. U těhotenství bez léčby antibiotiky dochází k potratu nebo porodu mrtvého či záhy umírajícího dítěte. Po včasné léčbě antibiotiky se dítě zpravidla narodí zdravé.U velmi starých lidí nebývají vysoké horečky, ale průběh je celkově horší, je více různých komplikací s rizikem smrti.

Po léčbě antibiotiky může u přibližně 30% postižených dojít k opakování onemocnění po jejich vysazení. Je to dáno tím, že lehčí a rychlejší průběh onemocnění nevede ke vzniku dostatečné imunity.

Tyfové toxiny mohou poškodit i řadu orgánů; známé je např. poškození kůže, po němž následuje prořídnutí nebo ztráta vlasů. Po přestálém onemocnění zůstává dlouhodobé nosičství (bakterie přetrvávají v trávicím ústrojí), protože uvedené druhy salmonel jsou specializovanými lidskými patogeny. Z téhož důvodu je infekční dávka poměrně malá, lze se např. nakazit pouhým douškem vody z kontaminované studny.

Původcem tyfu je Salmonella typhi, která sice napadá výlučně člověka, ale může dlouhodobě přetrváváat v životním prostředí, především (až týdny) ve vodě. Vzhledem k nízké infekční dávce stačí mnohdy pouze jediný doušek kontaminované vody, popř. omytí potravin v takovéto vodě.

Problémem je, že onemocnění zanechává u části pacientů trvalé nosičství, kdy bakterie dlouhodobě přetrvávají především ve žlučových cestách a buď trvale nebo nárazově odcházejí do stolice. Pokud bacilonosičova stolice není bezpečně likvidována (napojení záchodu na bezchybnou kanalizaci postačuje, problémem byly především technicky nekvalitní žumpy, odkud mohly salmonely proniknout do podzemní vody a tudy do studny). Bacilonosič musí rovněž dodržovat vyšší hygienický standard a nesmí připravovat potraviny pro další osoby. Sanace bacilonosičství se provádí jednak kombinací antibiotik, jednak odnětím žlučníku, popř. dalšími zákroky na žlučových cestách, zlepšujícími odtok žluče (např. náprava zúženin žlučových cest po zánětech). Ani konzervativní ani chirurgické postupy však nejsou stoprocentně účinné. (Srovnej román A. Branalda Pozor, vizita a stejnojmenný film.)

Tzv. průkazy pracovníka v potravinářství byly zřizovány především proto, aby se tyfoví bacilonosiči nedostali do výroby potravin, kde by se mohli stát zdrojem hromadných nákaz. V současné době je tyfových bacilonosičů poměrně málo (desítky v JM regionu) a všichni jsou v důchodovém věku.

Tyfus se naštěstí nevyskytuje u nás příliš často, ale představuje hrozbu i v současné době. O jedné z posledních tuzemských epidemií tyfu bylo referováno na posledním semináři mikrobiologie výživy (Třešť, květen 1997): Osmdesátiletá evidovaná tyfová bacilonosička pomáhala s přípravou bramborového salátu na svatbě své vnučky; byl nakažen větší počet svatebčanů.

Paratyfus A se přenáší podobně jako břišní tyfus výlučně mezi lidmi, nastupuje zpravidla 10 dnů po nakažení, onemocnění má zpravidla průběh podobný středně těžce probíhajícímu tyfu, léčba je prakticky shodná.

Původce paratyfu B byl izolován i z různých druhů savců a ptáků, nejde tedy o výlučně lidské onemocnění. Může mít tyfoidní formu, nastupující zpravidla 8 dní po nakažení, bývá horečka, zvracení průjem (často nazelenalá stolice), zpravidla nikoli krev a hlen ve stolici. Onemocnění trvá zpravidla 8 - 10 dní, u malé části nemocných je roseola, intenzívnější než u břišního tyfu. Při gastrointestinální formě paratyfu B je horečka, nechutenství a zvracení, nastupující 1 - 2 dny po kontaktu s infekcí, bývá dlouhodobé (u starších pacientů až doživotní) vylučování původce stolicí.

Paratyfus C se na našem území nevyskytoval, může však být zavlečen. Nemoc nastupuje cca 3 - 5 dní po kontaktu s nákazou, horečky jsou doprovázeny charakteristicky zánětem průdušek a plic, postižení trávicího ústrojí není typické. Onemocnění se vyskytuje především v souvislosti se strádáním a podvýživou obyvatelstva.

Původci paratyfů jsou Salmonella paratyphi A, S. paratyphi B a S. paratyphi C.

Běžně se tyfus i paratyfy vyskytují v řadě rozvojových zemí.