AcPL

Jedná se o protein, patřící do rodiny IL1 receptorů a je identický s proteinem receptoru pro IL-18 (IL-18RAP). Spolu s IL1RP1 se podílí na signalizaci IL-18.

Alela

Jedna z konkrétních forem genu. Má-li daný jedinec ve svém genovém páru stejné alely, označuje se jako homozygot, má-li různé alely, jde o heterozygota. Která z obou odlišných alel se projeví, závisí na její dominanci či recesivitě.

Allotransplantát

Štěp z jiného jedince téhož živočišného druhu

Antigen prezentující buňky (APC)

Buňky mající klíčovou roli v regulaci imunitního systému. Pohlcují antigen, zpracovávají ho a předkládají T lymfocytům, čímž dochází k jejich aktivaci. Nejznámnějčí APC jsou dendritické buňky.

Astma bronchiale

Chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, ve kterém hraje důležitou úlohu řada buněk a jejich mediátorů. Chronický zánět způsobuje s astmatem spojenou bronchiální hyperreaktivitu a opakované epizody pískotů, dušnosti, kašle, tíhy na hrudi, zvláště v nočních nebo časných ranních hodinách. Tyto epizody jsou obvykle spojeny s povšechným, ale variabilním zúžením dýchacích cest, které je reverzibilní spontánně nebo při léčbě.

Autoimunitní Polyglandulární syndrom (APS)

Onemocnění charakterizované asociací autoimunitních endokrinopatií. Příčiny vzniku jsou multifaktoriální. Důležitým diagnostickým a prediktivním markerem onemocnění jsou orgánově specifické autoprotilátky.

Baze

Heterocyklická sloučenina (purin nebo pyrimidin) tvořící součást nukleotidů.

CD40

Jedná se o protein charakteristický pro všechna stádia B buněk. Jeho prostřednictvím dochází k aktivaci T buněk, monocytů, folikulárních dendritických buněk, epiteliálních buněk brzlíku.

Cykloogygenáza

Enzym podílející se na syntéze prostaglandinů. Vyskytuje se 2 variantách: COX1 (konstitutivní) a COX2 (inducibilní). COX2 se výrazně uplatňuje při zánětu. Inhibice COX 2 je významná pro účinek léků (nesteroidních antirevmatik).

Endokrinopatie

Obecné označení pro onemocnění žláz s vnitřní sekrecí s následnou hormonální poruchou. Ta může vyplývat z nedostatku hormonu (hypofunkce) nebo může být naopak důsledkem jeho nadbytku (hyperfunkce).

Endotoxiny

Obecné pojmenování lipopolysacharidu (LPS), který je součásní buněčné stěny gramnegativních bakterií. Tato struktura je zodpovědná za specifickou interakci imunitního systému proti bakterii.

Eotaxin

Protein, patřící do rodiny destičkových faktorů a k chemokinům nalezený v plicích guinejského prasete. Slouží jako model alergického zánětu.

Erytropeotin (EPO)

Jde o velmi významný diferenciační faktor v hemopoéze, kde ovlivňuje množení, diferenciaci a zrání progenitorových buňek erytroidní řady.

Fas

Povrchová buněčná molekula, jejíž aktivace Fas ligandem (FasL) vede v buňce k spouštění apoptózy. Fas ligand je membránový protein přítomný zejm. na NK buňkách či aktivovaných cytotoxických T lymfocytech, existuje však i v solubilní formě. Patří do rodiny receptoru pro TNF (TNFR).

Fluorescence

Světelné vyzařování, které vzniká druhotně v průběhu ozařování určité sloučeniny (světlem, UV zářením, laserem). Podstatou jsou energetické přechody elektronů vyvolané ozářením.

Genetický drift

Představuje zvláštní typ selekce založené na prosté náhodě při produkci potomstva, která nemá nic společného s vlastnostmi či projevy selektovaného znaku. Jde o jednoduchý genetický posun.

Gluten

Též lepek. Nerozpustná (vodou botnající) proteinová součást obilných zrn, směs gliadinu, gluteninu a dalších proteinů.

Granulomatóza

Souhrnné označení pro onemocnění charakterizované výskytem mnohočetných granulomů v tkáních. Granulomy jsou tvořeny z makrofágů, Langerhansových buněk aj., přičemž mnohdy se v nich nacházejí buňky velkých rozměrů (Langhansovy) či buňky střádající různý materiál.

Heteroduplex

Útvar vzniklý spojením dvou jednořetězcových vláken DNA, která pocházejí původně ze dvou odlišných molekul. K jeho vzniku dochází např. při renaturaci nebo v buňce při crossing-overu.

Heterozygot

Jedinec, který ve svém genovém páru má dvě různé alely.

Histiocyty

Synonymum pro Langerhansovy buňky. Buňky obsažené ve vazivu, druh tkáňového makrofágu.

Hmotnostní spektrofotometrie

Fyzikálně-chemická metoda pro určování hmotnosti molekul a jejich částí. Je velmi citlivá a umožňuje analyzovat látky v množství kolem 10-9 g. Princip spočívá v tvorbě iontů a jejich následné detekci.

Hybridizace

Křížení, párování. Metoda, při níž se specifická, např. radioaktivně značená sonda za určitých podmínek spáruje s příslušným hledaným (komplementárním) úsekem DNA nebo RNA ve vyšetřovaném materiálu a umožní tak jeho průkaz.

IDDM

Inzulin-dependentní diabetes mellitus, cukrovka 1. typu závislá na inzulinu.

IFNα

Cytokin produkovaný monocyty, makrofágy, lymfoblasty, fobroblasty a několika dalšími buňkami po napadení virem. Produkce IFNα může být spouštěna také přítomností nukleové kyseliny, glukokortikoidů a některými nízkomolekulárními látkami v cytoplazmě.

IFNγ

Velmy významný cytokin produkovaný zejména T buňkami a NK buňkami po aktivaci antigenem. Hraje důležitou roli při infekci virem. Jeho produkce byla prokázána i u různých buněčných linií B buněk.

IL-18BP

Interleukin 18 binding protein je konstitutivně produkovaný protein, který má pravděpodobně přirozenou protizánětlivou a imunosupresivní funkci. Má neutralizační efekt při vysokých koncentracích IL-18 během zánětu.

IL-1Rrp

IL1 receptor-related protein patří do rodiny IL-1 recetorů a podílí se na singalizaci cytokinu IL-18.

IL-6

Jde o faktor produkovaný celou řadou buněk: fibroblasty, makrofágy, endoteliálními buňkami, keratinocyty a téměř všemi buňkami mezenchymální tkáně. Působí převážně na sekreci imunoglobulinů B buňkami, působí na růst a vývoj různých B linií, podporuje růst kolonií hemopoetických kmenových buněk, vyvolává v jaterních buňkách tvorbu proteinů akutní fáze. Je diferenciačním a aktivačním faktorem T buněk a makrofágů, ovlivňuje také vývoj neurálních buněk. Sehrává významnou roli v neuroendokrinních regulacích.

IL-8

Cytokin patřící do rodiny chemokinů. Tento malý heparin vázající protein patří mezi prozánětlivé cytokiny, jehož hlavní funkcí je aktivovat neutrofily a ovlivňovat jejich migraci.

IL-12

Jedná se o stimulační a růstový faktor T buněk. Jeho hlavní úlohou je diferenciace naivních T buněk do Th1 buněk. Spolu s IL-18 stimuluje produkci IFNγ TNFα u T buněk a NK buněk. Během zánětu také zvyšuje cytotoxickou aktivitu T a NK buněk.

Inzulitida

Zánět Langerhansových ostrůvků, obvykle autoimunitního původu, vedoucí k jejich destrukci a vzniku inzulin-dependentního diabetes mellitus (1. typu). Dochází k infiltraci Langerhansových ostrůvků T lymfocyty, lze prokázat antiinzulární protilátky proti ostrůvkům.

Interleukiny

Společné pojmenování skupiny strukturně i funkčně podobných rozpustných proteinů, které jsou vylučovány zejména leukocyty. Slouží k mezibuněčné komunikaci při aktivaci, diferenciaci, proliferaci a jiných mezibuněčných kontaktů.

IRAK

IL1 receptor-associated kinase je serin/threonin proteinová kináza asociovaná s IL-1 typem receptoru. Hraje důležitou roli v signalizační kaskádě IL-1. Jeho aktivace vede k transkripčnímu faktoru NFκ

JAK

Janusovy proteinkinázy jsou tyrosin proteinové kinázy schopné shlukovat ligany vázané na fosforylované receptory. Hrají tedy významnou roli při signalizaci.

Kolostrum

Mlezivo. Tekutina jejíž tvorba v mléčné žláze předchází vylučování mléka. Obsahuje mj. značné množství protilátek, které dodávají ochranu novorozenci.

Kandidátní gen

Gen, který má k rozvoji onemocnění mnohem větší vztah než mnohé jiné.

Kaspáza 1

IL1-beta converting enzyme. Cysteinová proteáza přítomná v monocytech, lymfocytech, neutrofilech. Aktivuje T buňky a některé linie lymfoblastových B buňek.

Concanavalin A

Látka rostlinného původu (z tropické rostliny Canavalia ensiformis ) patřící k lektinům. Váže cukerné složky. Používá se např. ke stimulaci lymfocytů v laboratorních testech.

Küpferovy buňky

Tkáňové makrofágy diferencované z monocytů, které z krve vychytávají nežádoucí částice, případně odumírající buňky.

LAG 3

Lymfocyty aktivující gen 3. Reguluje expresi ligandu pro MHC II a podobně jako CD40L je zapojen do patogeneze zánětu, aktivuje dendritické buňky k tvorbě faktorů TNFα a IL-12.

Lamina propria mucosae

Vrstva sliznice tvořená vazivem. Může obsahovat slizniční žlázky, lymfatickou tkáň aj.

Leukemický inhibiční faktor (LIF)

Glykosylovaný polypeptid ovlivňující diferenciaci leukemických buněčných linií a potlačující vznik leukemických buněk. Dále ovlivňuje metabolismus tuků, kostní dřeně a hospodaření s vápníkem. Tento cytokin je produkován různými buňkami po stimulaci LPS.

Leukopenie

Snížený počet leukocytů v krvi.

Léze

Poškození orgánu či tkáně, které má za následek narušenou funkci (v důsledku chorobného procesu nebo úrazu).

Linkage analýza

Linkage analysis. Metoda sloužící k hrubému určení pozice genu zodpovědného za dané onemocnění.

LPS

viz endotoxiny

Lymfadenopatie

Blíže neurčené zvětšení lymfatických uzlin.

Luminiscence

Světélkování, záření luminiscenčních látek, luminoforů. Elektrony vybuzené (elektrickým proudem, chemicky, enzymaticky) na vyšší energetickou hladinu přecházejí do stavu nižší energie a způsobují vyzařování fotonů.

Marker

Znak, který je typický pro určité buňky a jehož prokázáním lze tyto buňky v těle odhalit či spočítat.

Mastocyt

Žírná buňka. Obsahuje histamin, heparin a další mediátory zúčastněné při alergické či zánětlivé reakci. Bývá v pojivové a krvetvorné tkáni.

MBP

Myeline basic protein. Je součástí myelinu, má vysoký obsah bazických aminokyselin. Lze jej vyšetřovat v likvoru, má výrazné antigenní působení a schopnost senzibilizace.

MHC

Main histocompatible complex. U člověka se jedná o HLA (Human Leukocyte Antigens). Vyskytují se na buňkách lidského organismu (s výjimkou zralých červených krvinek). Jejich kombinace je specifická pro každého jedince a co největší podobnost je podmínkou úspěšné transplantace. Jednotlivé molekuly HLA systému jsou na povrchu buněk uspořádány do komplexů, které se podle charakteru a funkce řadí do dvou základních tříd. Molekuly I. třídy jsou obsaženy na povrchu všech jaderných buněk a jsou důležité pro rozpoznání buněk a histokompatibilitu. Cizí antigen (virový, nádorový) prezentovaný ve spojení s MHC II. třídy umožní tyto rozpoznat cytotoxickými T buňkami.

Monogenní onemocnění

Jsou způsobeny mutacemi jednoho genů.

MyD88

Myeloid differentiation primary response 88. Transkripce toho genu je častá u myeloidních buněk v odpovědi na diferenciační faktory a inhibitory růstu.

NF-κB (nuclear factor κB)

Nuclear factor κ-B je transkripční faktor poprvé identifikovaný v jádře zralých B buněk. NFκB je pleiotropně působící transkripční faktor exprimovaný nejrůznějšími typy buněk po stimulaci nejrůznějšími stimuly (cytokiny, hormony, růstové faktory, mitogeny, aj.).

NK buňky

Součást imunitního systému, jako cytotoxické buňky řadící se k nespecifické imunitě. Jsou schopny lyzovat jiné buňky, přičemž není zcela známo, jakým způsobem rozpoznávají své cíle. Likvidují např. nádorové buňky. Aktivované NK buňky se označují jako LAK buňky. K buňky se považují za podskupinu NK buněk.

NKT buňky

Jedná se o buňky imunitního systému, které na svém povrchu nesou receptory shodné s NK buňkami a zároveň TCR. Představují přechod mezi humorální a buněčnou imunitou.

NOS

NO syntáza, která se podílí na tvorbě NO. Forma syntázy, označovaná jako iNOS (inducible), a spolu s ní vysoké hladiny NO, jsou prokazovány v místech různých zánětů, u aterosklerózy, vaskulopatie u septického šoku a u postangioplastického poškození cév.

Nukleotid

Je sloučenina skládající se z cukru (ribosy, resp. deoxyribosy), pyrimidinové či purinové baze (viz nukleosid) a fosfátu. Nukleotidy jsou stavebními kameny nukleových kyselin a patří k nim také sloučeniny s vysokým obsahem energie.

Oligonukleotid

Dva až 20 nukleotidů spojených specifickou chemickou vazbou.

PBMC

Peripheral Blood Mononuclear Cells. Periferní krevní mononukleární buňky, mononukleáry.

Perforin

Třída cytoplazmatických proteinů, narušující membránu tvorbou transmembránových pórů. Pór se vytváří polymerací perforinů za přítomnosti vápníku. Spolu s dalšími proteiny (leukalexiny, NKCF) jsou zodpovědné za cytotoxickou activitu lymfocytů.

Poxviry

Čeleď velkých DNA virů o velikosti v průměru až 300 nm. Komplexní viry s kompletní replikací v cytoplasmě a značně rozsáhlým genomem a enzymovou výbavou. Jsou oválného nebo hranatého tvaru se zaoblenými rohy.

Primer

Malá molekula potřebná k zahájení syntézy makromolekuly, např. oligonukleotid specifické sekvence k syntéze DNA.

Prolaktin

Známý také jako LTH (luteotropní hormon). Je produkován během těhotenství a kojení, kdy ovlivňuje zejména laktaci. Mimo jiné má také imunoregulační úlohu, přispívá k vývoji lymfoidní tkáně a také moduluje imunitní odpověď T buněk.

Rekombinace

Umělé spojení dvou druhů DNA.

Sekvenace

Stanovení přesného pořadí jednotlivých bazí či aminokyselin v určitém úseku DNA.

Septický šok

Šok vznikající v důsledku sepse, zejména způsobené gramnegativními bakteriemi. Jako u všech typů šoku je těžké narušení cirkulace, kriticky snížená pefuze tkání, vyústěním je mnohočetné orgánové selhání. V patogenezi se uplatňují četné cytokiny a mediátory (TNF&alfa;, interleukiny, histamin, serotonin, prostaglandiny aj.), které jsou uvolněny z buněk, hlavně makrofágů, působením bakteriálních produktů, např. endotoxinu (LPS).

Splenomegalie

Zvětšení sleziny.

STAT

Signal Transducers and Activators of Transcription. Cytoplazmatické proteiny účastnící se transdukce signálu. Po fosforylaci tyrosinové domény receptoru přenáší signál do jádra, kde vedou k aktivaci transkripce. Patří sem např. Janusovy kinázy.

Stromelysin

Metaloproteináza, degradující proteinové jádro proteoglykanů a kromě toho aktivuje inaktivní kolagenásu.

Syngenní myš

Též izogenní. Myši se stejnou antigenní výbavou (v antigenech MHC). U člověka jen monozygotní dvojčata.

Synovie

Synoviální tekutina, kloubní maz. Viskózní tekutina, která má význam pro vzájemný pohyb kloubních ploch a omezení jejich tření.

Tc buňky

Skupina leukocytů spadající pod buněčnou imunitu, která na svém povrchu nese TCR receptor a CD8 a je schopna rozpoznávat MHC molekuly I. třídy. Takto označené buňky zničí svým enzymatickým aparátem (perforiny aj.).

TCR

T cell receptor. Receptor na povrchu T buněk. Je tvořen dvěma podjednotkami (α, β) a je asociován s molekulou CD3.

Terminator

Úsek DNA, který funguje jako regulační oblast pro ukončení přepisu jedné transkripční jednotky v prokaryotické buňce.

Th buňky

Skupina T buněk, která na svém povrchu kromě TCR exprimuje CD4, díky kterému je schopna vázat MHC molekuly II. třídy. Tyto buňky jsou tedy schopné rozpoznat tělu vlastní antigeny a protože dále ovlivňují jiné buňky imunitního systému, označují se jako pomocné T buňky (T helper).

Th1 buňky

Specifická subpopulace Th buněk, která silně potencuje buněčnou imunitu, ale jen málo ovlivňuje humorální odpověď. Th1 buňky jsou aktivovány intrabuněčným antigenem (virus, některé mykobakterie, atd.). Po aktivaci tyto buňky produkují velké množství cytokinů jako IL-2, IFNγ, IL-12 a TNFβ.

Th2 buňky

Subpopulace Th buněk, které po aktivaci antigenem produkují řadu cytokinů (IL-4, IL-5, IL-9, IL-13, IL-16...), stimulují B buňky k přesmyku na syntézu IgE, dále aktivují T buňky k diferenciaci na Th2 subtyp. Aktivovaná Th2 buňka působí na řadu dalších buněk, především však na eozinofily, žírné buňky a endotelie.

TNFR-asociovaný s faktorem 6 (TRAF-6)

Tumor Necrosis Factor Receptor-associated factor 6. TRAF proteiny mají svou úlohu v transdukci signálu a spadají do rodiny TNF receptorů. TRAF-6 reaguje s cytoplazmatickou doménou CD40, ale může reagovat i s IRAK.

Transgenní myš

Jedinec vzniklý z oplodněného vajíčka, do něhož byl uměle vpraven určitý gen, který se obvykle náhodně zabudoval do vlastní dědičné informace.

Transkripce

Přepis informace z genu (z DNA) na mRNA. Informace uložená v pořadí bazí na DNA je přepisována do komplementárního řetězce RNA, přičemž místo thyminu obsaženého v DNA je v molekule RNA uracil.

Translace

Překlad informace uložené v mRNA (vzniklé transkripcí genu v DNA) do podoby pořadí aminokyselin nově vznikající bílkoviny.

Vaskulitida

Zánětlivé onemocnění cév, zejména tepen. Nejčastěji v rámci autoimunního, systémového či revmatického onemocnění. V patogenezi se uplatňují imunitní mechanismy, jako ukládání imunokomplexů. Stěna cév je poškozena zánětem, infiltrována leukocyty (neutrofily při akutním, lymfocyty při chronickém zánětu), v některých případech obrovskými buňkami.