K reprezentaci barev se obvykle používá trojice čísel, z nichž každé reprezentuje jednu barvu, ze které je míšena výsledná barva.
CCD (Charge-coupled device) je jedním ze základních detektorů obrazu. Lze se s ním setkat ve většině digitálních fotoaparátů a videokamer (více)
OdkazyTřírozměrná data lze technicky zobrazit pouze v rovině. K tomu, aby bylo takové zobrazení interpretovatelné, se využívá řada sofistikovaných postupů. (více)
Digitální subtrakční angiografie je metoda, která je založena na odečtění dvou rentgenových snímků lišících se pouze tím, že v jednom z nich je v cévách kontrastní látka. Pokud je taková céva v lebeční dutině nebo pokud jde o drovnou cévu v mohutné svalovině (např. svalovina stehna), tak je pro lidské oko jen málo zřetelná. Odečte-li se od takového snímku snímek nativní, tedy snímek bez podání kontrastní látky, stane se informace o cévě naplněné kontrastní látkou dominující informací snímku.(více)
OdkazyUltrazvukový obraz vzniká na základě hodnocení odrazivosti pro ultrazvuk jednotlivých tkání. Ultrazvukem nelze běžným způsobem vyšetřovat plíce a kosti.
OdkazyMikroskop je optický přístroj určený pro pozorování malých objektů ve velkém zvětšení. Klasický optický mikroskop využívá k zobrazení objektů viditelného světla. Základem funkce mikroskopu jsou soustavy čoček, které tvoří objektiv a okulár. Pozorováním objektu přes objektiv vzniká skutečný, zvětšený a převrácený obraz. Tento obraz je poté zobrazen okulárem, přečemž je dosaženo dalšího zvětšení. Ohniska objektivu a okuláru jsou od sebe vzdáleny o hodnotu tzv. optického intervalu Δ.
Odkazy:
Zvětšený obraz objektu v elektronovém mikroskopu se získává detekcí elektronů. Zkoumaný vzorek je postupně skenován svazkem elektronů. Při interakci elektronů se vzorkem dochází ke změnám, které se detekují. Snímat lze elektrony zpětně odražené od povrchu vzorku, elektrony prošlé vzorkem, sekundární elektrony, ohyb odražených elektronů, atd. Z detekovaných signálů je poté sestaven výsledný obraz.
Zdrojem elektronů je typicky žhavené vlákno (např. z wolframu). Elektrony jsou dále urychlovány elektrickým polem a fokusovány do úzkého svazku pomocí elektromagnetických čoček. Jelikož mají elektrony velmi krátkou vlnovou délku, poskytují vysoké rozlišení obrazu.
Odkazy:Konfokální mikroskop je zvláštním typem optického mikroskopu, oproti kterému má výrazně vyšší rozlišovací schopnost danou detekcí světla pouze z ohniskové roviny. Využívá se laserového paprsku, kterým je skenován povrch vzorku. Odaržené paprsky jsou vedeny zpět do mikroskopu, kde jsou pomocí děliče paprsků směřovány k detektoru. Před detektorem se nachází malá bodová konfokální clonka, která nechává na detektor dopadat pouze paprsky z ohniskové roviny mikroskopu. Paprsky z jiných rovin jsou clonkou zachyceny a nepodílejí se na tvorbě obrazu.
Odkazy:K zobrazení povrchu vzorku se využívá tunelového jevu a přitažlivých sil mezi atomy. Po povrchu zkoumaného vzorku se pohybuje velmi ostrý hrot, který je upevněn na ohebném nosníku. Podle Hookova zákona se při působení síly nosník deformuje (ohýbá). Je-li povrch vzorku nerovný, má nosník na různých místech vzorku různou deformaci. Detekcí deformace nosníku se získává užitečný signál, ze kterého lze sestavit výsledný obraz.
Nevýhodou je, že se hrot při pohybu po vzorku obrušuje a poškozuje. Tento problém se řeší možností, kdy se během skenování udržuje konstantní ohyb nosníku. Tohoto je dosaženo tehdy, když se mění velikost deformační síly - poloha hrotu se mění tak, aby deformační síla zůstala konstantní. Výsledný obraz je pak sestaven z detekované změny polohy hrotu. Ohyb nosníku je obvykle měřen opticky pomocí laserového paprsku. Pozice hrotu se stanovuje pomocí piezoelektrických skenerů, které zajišťují také skenování vzorku.
Odkazy: